Hlavní obsah
Patrik Nacher Foto: archiv P. Nachera

KOMENTÁŘ: Nepřítel „elit“: Jaromír Jágr? – Patrik Nacher

Je to teprve pár týdnů, kdy v českých médiích vrcholila hysterie o fatálním ohrožení naší státní bezpečnosti. Všichni jsme se třásli strachy. Na vině měl být prý software jisté čínské technologické firmy. Stačilo však jedno setkání amerického a čínského prezidenta a, s trochou nadsázky, je po problému.

Patrik Nacher Foto: archiv P. Nachera
KOMENTÁŘ: Nepřítel „elit“: Jaromír Jágr? – Patrik Nacher

Samozřejmě, problém přetrvává a je třeba ho řešit, na druhé straně celá tato kauza spojená zejména se společností Huawei poukázala na poněkud zatuchlého kapra v českém politickém a mediálním rybníku. Oním kaprem je nepochopitelná snaha neustále vyhledávat vnějšího nepřítele. A občas je to až úsměvné, jak si nabíháme na vidle, které jsme si před sebe před chvílí my sami zabodli. Nechci hodnotit, zda jsou čínské technologie skutečně tak nebezpečné, jak se tvrdí. Jak se říká: na každém šprochu pravdy trochu. Od toho tu máme odborníky. Jakkoliv z praktického hlediska to může působit poněkud úsměvně – ostatně daleko větší nebezpečí vidím v tom, co o sobě lidé dobrovolně sdělí třeba na sociálních sítích, a to včetně některých politiků.

Obskurní snahu vyhledávat vnějšího nepřítele v Číně za každou cenu jsem naposledy významně zaznamenal na jaře letošního roku, kdy prezidenta Zemana na oficiální státní návštěvě Číny doprovázeli někteří slavní sportovci. Teď trochu zpátky do minulosti. Mám ještě v živé paměti jaro roku 2005, kdy polovina národa chodila sledovat hokej na náměstí se zavázaným malíčkem. Byl to odkaz na slavné zranění Jaromíra Jágra v rámci mistrovství světa v hokeji, které jsme nakonec vyhráli. Tehdy se ukázalo, jakou ikonou je tento slavný hokejista v dobách, kdy se po vykročení z totality jako země tak trochu hledáme a nejsme příliš schopni produkovat nové elity.

A v tom se nic nezměnilo ani po patnácti letech, kdy Jágra s otevřenou pusou stále ještě sledujeme na ledě. Dnes tam bruslí s kluky, kteří by mohli být klidně jeho syny. Během této oficiální státní návštěvy došlo i k setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. A strhla se smršť, umocněná ještě společnou fotografií s hradním kancléřem Mynářem. Pokud by k podobnému setkání s nejvyšším představitelem státu došlo v rámci návštěvy Spojených států, Francie, Slovenska nebo Vatikánu, reakce na sociálních sítích a v médiích by byla jistě opačná. Jenže čínský prezident reprezentuje zemi, kde vládnou komunisté, a to je problém, který neustojí ani persona typu Jaromíra Jágra. Jenže právě na tomto příkladu se dobře ilustruje naše poněkud maloměšťácká povaha.

Když do Číny loni přicestoval jiný známý hokejista Wayne Gretzky, aby v Číně šířil povědomí o hokeji a stal se tváří kampaně za jeho rozšíření, víte, jak to pojali v Kanadě? Byli většinou hrdí. Byli hrdí na to, že jejich krajan může ve světě šířit povědomí o hokeji a o jejich zemi. Pohled veřejnosti byl pozitivní, protože hokej je do značné míry národní poklad. Trochu jako u nás. Šíření osvěty a zejména sportu je přesně ten nástroj, který můžeme jako západní svět poskytnout tam, kde není svoboda jednotlivce na takové úrovni, jakou bychom si představovali my. Ale není to jen o selektivním pohledu na Jágra a Gretzkého. Vzpomínáte na tu hysterii kolem návštěvy čínského prezidenta v ČR? V Praze byly v ulicích čínské vlajky a naše morální majáky se mohly zbláznit. Tak jsem se podíval, jak probíhala návštěva stejného prezidenta třeba ve Francii nebo Velké Británii. Kupodivu Paříž i Londýn byly plné čínských vlajek rovněž a nikdo ani nepípl. Britská královna dokonce čínského prezidenta svezla ve svém zlatém kočáře. To si ale naše samozvané elity netroufly kritizovat.

Čína už není pouze tou ošuntělou a zakouřenou zemí, která vyrábí vše od ponožek po mobilní telefony. Stále probíhající obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou má samozřejmě své ryze pragmatické důvody. Pokud dnes USA někomu dluží peníze, je to právě Čína, která je největším držitelem amerických dluhopisů. I proto prezident Trump – zvyklý z velkého byznysu – rozehrál hru, která má jasný cíl: vyboxovat lepší podmínky pro svou zemi. Sice na to doplácíme my všichni, ale zjevně se mu jeho strategie daří naplňovat.

Patrik Nacher

Absolvent vysoké školy Bankovní institut (2006). V letech 1996-2004 mediálně pracoval pro ODS a Unii svobody. Od roku 2005 se angažuje pro Národní radu osob se zdravotním postižením. Provozuje web s tématem bank, poplatků a finanční gramotností. Autor knihy Konec finančních negramotů v Čechách (2015). Byl předsedou výboru pro výchovu a vzdělávání pražského zastupitelstva za Hnutí ANO. Za hnutí byl na podzim 2017 zvolen poslancem do Sněmovny.

Jágr se má stát tváří hokejového turnaje na zimních olympijských hrách v roce 2022, které se budou konat právě v Číně. Je to příležitost, jak na celosvětově nejsledovanější akci zase trochu zviditelnit naši zemi. A dost možná i reálně pomoci nové generaci mladých Číňanů, kteří se v našem vývozním artiklu „Jágr ZOH 2022“ mohou zhlédnout. A to pokládám za důležitý přínos. Místo toho se z Jaromíra Jágra přechodně stal nepřítel státu číslo jedna. Tedy, přesněji řečeno, oněch rádoby elit, které ale mají neuvěřitelný mediální prostor. Škoda. V této chvíli to tedy chce méně hysterie, pozitivní a realistické vidění světa, nevnímat se jako jeho pupek, více zdravého selského rozumu a méně nabíhání si na vlastní vidle.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků