Článek
Jedno je jisté. Západní vlády se jako generálové po bitvě rozhodly, že už nikdy nesmí vzniknout nacionálně socialistická diktatura a antifašismus se stal povinnou floskulí politiky. Jak ale skutečný fašismus mizel v propadlišti dějin a jeho pohrobků ubývalo, nezbylo politikům, než si jeho přívržence vymýšlet, aby si udrželi svůj nadřazený morální cíl. A právě v konfliktu o imigraci se moralistické nařčení z nacismu a rasismu zejména v zakomplexovaném Německu velice hodí. Napadený se nemůže bránit a politické body získává pomlouvač. O nekontrolované imigraci se nediskutuje.
Když se teď po vraždě 35letého Němce a dvou těžce zraněných konaly v Saské Kamenici (Chemnitz) masivní demonstrace proti imigrační politice, která importuje zločince a do ulic vyšlo možná až pět tisíc účastníků, mezi nimi i pár desítek holých lebek, z nichž dvě snad hajlovaly a koply do zadku nějakého cizince, ozval se řev médií a politici s Merkelovou na čele kravály tzv. extrémní pravice čili nacistů odsoudili.
Jak trefně napsal Daniel Kaiser v Echu: Progresivnější část společnosti očekává od těch, jimž to vadí, aby kvůli holohlavcům svůj protest raději spolkli a zůstali doma. Ale co s těmi, kteří takto nepřemýšlejí?
Strčit arogantně tisíce řádných občanů do jednoho pytle s neonacisty, jejichž počet je tak nízký, že jej nelze vyjádřit ani v promilích a u nichž jde většinou spíš o anarchistickou provokaci než o vzkříšení nacionálního socialismu, časem povede k opaku zamýšleného. Nařčení nebudou donekonečna lživé zpravodajství a vládní propagandu snášet. V dubnu vydala vláda statistiku kriminálních deliktů a prohlásila, že je na nejnižší úrovni za posledních 25 let. Ba dokonce, že klesl počet přestupků spáchaných přistěhovalci o 10 procent (zřejmě proti ohromnému nárůstu v roce 2016). Jak ale kreativnímu účetnictví věřit, když se kvůli trestaným imigrantům staví a rozšiřují věznice, o jejichž počtu kolují jen dohady? Je docela možné, že v souhrnu 5,76 miliónů trestných činů včetně drobných krádeží, útoků na azylová střediska nebo hajlování dochází k poklesu. Němcům ale dělá starost navýšení vražd a sexuálních útoků páchaných imigranty zejména odmítnutými azylanty, jež vláda není schopna až na nepatrné počty deportovat.
Nedávno si dal jeden novinář práci detailně rozpitvat složitou policejní statistiku, ale i jen letmý pohled na čísla vražd a zabití (totschlag) mluví jasnou řečí. Za minulý rok bylo odsouzeno za vraždu či usmrcení 1 534 Němců a 365 žadatelů o azyl. Šéfredaktor televizní Tagesschau si dovolil poznamenat, že hrdelní zločiny imigrantů odpovídají německému průměru. Jistě, jestliže tu jednu vraždu denně počítáme v poměru k 17 miliónům cizinců včetně naturalizovaných žijících v Německu. Pokud nás ale zajímá poměr k počtu nedávno příchozích, vychází nám že vraždí nebo zabíjejí 89x více než bylo donedávna v relativně bezpečné zemi běžné.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Nejen v Německu se politici rozhodli nařčením z rasismu a fašismu vyloučit z debaty odpůrce masové imigrace. Dobře vědí, že jsou tyto nálepky falešné, myslí si ale, že se lež vyplatí. Jak si poradí, až zjistí, že politicky nepřijatelné názory vyjadřují postoj naprosté většiny? A co učiní většina, až zjistí, že s nimi nehne? Doufejme, že se konflikt na rozdíl od nešťastného Saska rozhodne u volební urny.