Hlavní obsah
Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Na co navazuje Babiš - Jiří Pehe

Normalizační režim byl založen na nepsané smlouvě mezi vládnoucí mocí a občany: vy nebudete proti režimu vystupovat a necháte nás vládnout, my vás za to necháme na pokoji a zajistíme slušnou životní úroveň. Zdá se, že z jisté nostalgie po tomto modelu vládnutí dnes úspěšně těží Andrej Babiš.

Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Na co navazuje Babiš - Jiří Pehe

Nabízí velmi podobnou společenskou smlouvu. Politika je podle něj k ničemu, stát je lepší řídit jako firmu. Tvrdí: když mně umožníte takto vládnout, zajistím vám slušnou životní úroveň i bezpečnost.

Tento model vládnutí funguje ještě lépe, když se tato nabídka zkombinuje s varováními, že nás ohrožují tu migranti, tu neodpovědné experimenty Evropské unie, tu naopak její nečinnost. Přičemž se tato varování prokládají ujištěními, že před takovými vnějšími hrozbami může občany ochránit nejlépe moudrý vládce, který už ve světě byznysu „dokázal, že to dokázal“. Prostě to zařídí.

Babiš samozřejmě využívá i toho, že první fáze budování demokracie s sebou přinesla řadu patologických jevů, jako byla masivní korupce, neschopnost demokratických stran domluvit se na rozumných řešeních řady problémů, i obecně nízká úroveň první generace demokratických politiků.  V obecnější rovině těží z rozšířeného  pocitu, že demokratická politika je chaotická, těžkopádná a náchylná ke zneužívání různými chytrolíny. A parlament se občas může vskutku jevit jako žvanírna.

Navíc se Babiš svým nástupem do politiky trefil do jakési vzpoury „lidu“ proti elitám. Tu na Západě pohání na jedné straně především pocit, že tradiční liberálně-demokratická politika v chřadnoucích národních státech je slabá tváří v tvář výzvám globalizace; na straně druhé pocit, že elity jsou odtržené od prostých lidí.

Tento pocit pro změnu souvisí do značné míry s revolučními změnami ve způsobu komunikace, kdy má na sociálních sítích dnes každý možnost se vyjádřit k čemukoliv, ale je zároveň frustrován, že navzdory sebesilněji formulovaným postojům se vládnoucí elita jeho názory neřídí.

Když pak přijde miliardář, který tvrdí, že touto vládnoucí elitou pohrdá a lidu naslouchá, a navíc nabízí model vládnutí, na který si všichni od čtyřiceti let nahoru pamatují jako na poměrně stabilní a zaručující bezpečí, má v dnešním světě plném nejistot z poloviny vyhráno. Když to ještě doplní ujištěními, že on přece nechce lidem brát svobodu (takže „v čem je problém?“), je zaděláno na slušné volební výsledky.

V západním světě dnes existují různé modely populismu. Ten český, založený na heslu „Nejsme politici, makáme“, který nabízí výše zmíněnou společenskou smlouvu, v níž je vládnutí přenecháno depolitizovanému „expertnímu“ vládnutí výměnou za slušnou životní úroveň, je dosti specifický. A v kontextu obecného oživení vzorců chování zažitých během normalizace má bohužel docela slušnou šanci uspět.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků