Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Malý incident hluboké nenávisti a problém definice - Alexander Tomský

Minulý týden odmítla izraelská vláda povolit návštěvu Ilhaně Omarové a Rashidě Tlaibové, dvěma letos zvoleným muslimským poslankyním amerického Kongresu, které se nijak netají svou nenávistí vůči Izraeli a podporují organizace, které usilují o bojkot a delegitimizaci, čili neuznání samotné existence sionistického státu. Nic nového na frontě arabsko-izraelského střetu.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Malý incident hluboké nenávisti a problém definice - Alexander Tomský

Konflikt ovšem už dávno vyvolal v západní společnosti vlnu antisemitismu onu prastarou nenávist vůči Židům. A protože v posledních letech sílí, vydala Mezinárodní aliance paměti holokaustu v Bukurešti (2016) proklamaci definující antisemitismus. Za hlavní zdroj současného antisemitismu považuje:

- nepřiměřenou kritiku Izraele, nesrovnatelnou s kritikou jakéhokoli jiného demokratického státu, která nutně dopadá na Židy ve světě
- obviňování Židů ze zveličování holokaustu
- osočování Židů v diaspoře z větší loajality k Izraeli nebo k židovské komunitě než k vlastnímu státu
- popírání práva Židů na sebeurčení tvrzením, že je Izrael založen na rasismu
- užívání antisemitských stereotypů k charakteristice Izraele a Izraelců.

Ačkoli Češi Izraeli tradičně fandí a nacionalistických antisemitů je u nás jen pár (Tomáš Vandas, Adam B. Bartoš), s touto mezinárodně uznanou definicí má problém extremistická levice. Právě jsem narazil na text Ondřeje Slačálka v časopise A2 pod titulem „Antisemitismus jako kladivo a tma”, v němž si klade otázku, „zda existuje stát, který by tak flagrantně porušoval mezinárodní právo a stál na vyhnání milionů lidí z jejich domova, aniž by jejich situace byla uspokojivě vyřešena”.

Samozřejmě, že existuje, a ne jeden. Téměř každý stát se zrodil z násilí, ale na rozdíl od Izraele (700 000 uprchlíků povzbuzovaných k útěku rozhlasem Arabské ligy) vznik Indie a Pákistánu vyhnal sedm milionů muslimů a neméně hinduistů ze svých domovů. Tento konflikt stál nejméně milion životů a spor o Kašmír dodnes hrozí nukleární válkou. Naštěstí ani jeden z těch dvou států neinternoval své uprchlíky do internačních táborů, jak to udělali okolní Arabové.

Slačálek definici dnešního antisemitismu nepřijímá a ptá se, na jakém základě lze klasifikovat tvrzení, že Izrael neměl vzniknout, jako antisemitské. Inu, na právu sebeurčení prastarého národa na svou domovinu. Na světě neexistuje jediný stát, o jehož zrušení by někdo usiloval, byť porušuje práva žen či menšin jako Saúdská Arábie nebo Súdán. Izrael brání svou existenci před arabskými Palestinci, kteří na něj útočí a přiznávají, že jej chtějí zničit.

„Zpráva považuje za antisemitské tvrzení, že je existence Izraele založena na rasismu, pak delegitimizuje důležitou historickou debatu,” říká autor polemiky a ptá se „do jaké míry stála za popřením práv Palestinců na sebeurčení rasistická představa o jejich podřadnosti – a do jaké míry představuje sionismus internalizaci rasistických stereotypů o Židech samotných.”

Nevím, odkud ta absurdní myšlenka o rasismu, to už zavání nenávistí. Polovina Izraelců není bílá, sionismus je nacionální a žádnou zmínku o rase v něm nenajdeme, ani Bible o rase nemluví, vždyť každý se může stát židem. Dvacet procent izraelských občanů Židé nejsou a mají stejná občanská práva. Izrael ovládá Západní břeh, neboť se Palestinci pokusili Izrael zničit (1967) a kompromisy neuznávají. Po stažení z Gazy vznikl vražedný totalitní stát.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

Je možné, že Slačálek vědomým antisemitou není, v ideologii internacionalismu mu odpor vůči tzv. židovskému státu splývá s nenáviděným nacionalismem. Ano, kritizovat Izrael jistě lze, ale jeho démonizace, tak jako spiklenecká teorie padá na všechny Židy. Slušný člověk nepochybuje, že antisionismus je antisemitismus. Proto také všechny evropské státy bukurešťskou deklaraci podepsaly.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků