Článek
V rozhlasové debatě šlo o vliv čínské propagandy na český veřejný prostor. V podezření, že u nás vylepšují obraz komunistické Číny, upadlo pár firem, médií a jedna ne až tak nápadná PR agentura. Protože téma ve svých zprávách zmiňuje Bezpečnostní informační služba, dostal také Nečas prostor k vyjádření. Jako premiér pravidelně čítal nezkrácená hlášení BIS, jako podnikatel to zkoušel s čínskými investicemi.
V naznačené složité roli vyjádřil zhruba: Zpravodajská služba dělá svou práci dobře, nemám je za čučkaře, zprávy o Číně jsou ale nadnesené. Expremiér to formuluje těmito slovy: „Každá zpravodajská služba má své institucionální zájmy...
Pro mocnosti jako Rusko nebo Čína leží Česká republika mimo hlavní koridory jejich strategických zájmů..., představuje pro ně klidné zázemí. To ale z hlediska svých institucionálních zájmů BIS nenapíše do otevřené zprávy...“
Strategickým zájmem mocností vskutku není ovládnutí České republiky, mohlo by být leda vedlejším produktem. Už ale fakt, že pro ně představujeme „klidné zázemí“, zcela stačí, aby se o jejich působení u nás domácí zpravodajské služby zajímaly. Co jsou ovšem „institucionální zájmy“, které nutí BIS některé informace zveličovat (jiné ignorovat?), to by nás zajímalo. Chce služba zkreslováním poznatků podpořit vlastní důležitost? Dělá to často? A jak to chodilo za Nečasovy vlády, kdy Strakovka podle výroku soudkyně Moniky Křikavové fungovala jako market s informacemi? Její senát sice neodsoudil někdejší premiérovu milenku a lobbistu Ivo Rittiga za vynášení zpráv BIS, ale jen proto, že nemravnost není trestná a z Úřadu vlády patrně nepršely přímo originály zpráv. Nebo alespoň nejsou důkazy.
Co je tajná služba - například Vojenské zpravodajství - ochotna pro své institucionální zájmy udělat? Třeba špehovat premiérovu manželku z rozkazu jeho nekompetentní milenky? Neptáme se, protože všechny odpovědi už Nečas dal. O sledování nejdřív nevěděl, pak věděl a nakonec ho prý nařídil.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Lhaní politiků ve věcech, které se týkají jejich soukromí, milenek nebo rodin, bere lid shovívavěji, než jde-li o peníze. On je vlastně gentleman, když brání blízké. Jenže lež je lež. Billu Clintonovi by Američané odpustili románek s Monikou Lewinskou, ne však křivé svědectví o něm.