Hlavní obsah
Jan Ludvík Foto: archiv

KOMENTÁŘ: Krize jako příležitost - Jan Ludvík

V roce 1968 se NATO nacházelo v podivné krizi. Severoatlantická smlouva podepsaná v roce 1949 ve Washingtonu měla za rok „vypršet“. Détente oteplovalo vztahy mezi Východem a Západem a mnozí se ptali, zda má pokračování života Aliance smysl. Těžko říct, jak by to s NATO tenkrát dopadlo nebýt bratrské pomoci, kterou mu okupací Československa poskytla Moskva.

Jan Ludvík Foto: archiv
KOMENTÁŘ: Krize jako příležitost - Jan Ludvík

Nevíme, jak by historie vypadala bez sovětské invaze, zda by byla lepší nebo horší. O jednom nicméně není pochyb. Krize v mezinárodní politice mohou mít transformativní význam. Kennedym proslavené tvrzení, že se čínský výraz pro krizi skládá ze znaku pro nebezpečí a znaku pro příležitost, sice může být z lingvistického hlediska nepravdivé, ale rozhodně nikoliv neužitečné.

Stejně tak se totiž můžeme dívat na dnešní vývoj na Ukrajině a v Iráku. Vývoj, který způsobuje světovým státníkům těžké spaní, zatímco analytikům a komentátorům nabízí nekonečný prostor pro jejich tvorbu. Škoda, že se zatím obě skupiny spíše zaměřují na ono nebezpečí a nevyužívají plně možnosti, které přináší krize jako příležitost.

O něco lépe si v tomto ohledu vede Ukrajina. Ta Evropě připomněla, že ozbrojené konflikty nemusejí být vždy něčím příliš vzdáleným a že ani evropské hranice nemusejí být neměnné. Alespoň některé státy začaly přemýšlet, zda v honu za rozpočtovou disciplínou nezničily disciplínu a bojeschopnost vlastních ozbrojených sil.

Snad ještě větší příležitost však přináší vzestup ISIL v Iráku. Nepřijatelnost této skupiny je totiž tak všeobecná, že může pomoci překonat i hluboce zakořeněná nepřátelství. Nutnost zastavit ISIL například dává Washingtonu legitimitu nutnou pro skutečnou spolupráci s Teheránem.

Normalizace vztahů zatížených nepřátelstvím, jež sahá minimálně do dob islámské revoluce, by se přitom do diplomatické historie zapsala podobně jako Nixonovo navázání vztahů s rudou Čínou.

Obdobně může postup ISIL pomoci otevřít dialog se za jiných okolností nepřijatelným Assadem v Sýrii. Bez jeho spolupráce přitom občanská válka v zemi skončí jen těžko a téměř určitě ne vítězstvím umírněné opozice, jak by mnozí na Západě rádi viděli.

Jan Ludvík

Je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií, výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK a příležitostným komentátorem veřejného dění. Studoval na Univerzitě Karlově a University of Richmond.

Doktorské studium absolvoval v oboru mezinárodní vztahy. Odborně se zaměřuje na vztah mezi politickou a vojenskou silou, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History.

Aktvní je na síti Twitter @JanLudvikSBP

Ovšem, dialog mezi starými nepřáteli rozhodně nebude snadný a bude vyžadovat velkou investici politického kapitálu na obou stranách. Potřeba zastavit skupinu radikální tak, že s tím má problém i al-Kajdá, však může potřebnou odvahu dodat.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků