Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Krize demokracie? Ale kdež - Alexander Tomský

Ještě se ani neotevřely volební místnosti, a už se na hradě Pražském před sochou Masaryka sešlo něco přes sto demonstrantů proti předpokládanému vítězi voleb a prezidentovi, který se už před časem nechal slyšet, že magnáta (za finační machinace trestně stíhaného) pověří sestavením vlády. Jsem zvědav, kolik lidí půjde do ulic, až se tak stane.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Krize demokracie? Ale kdež - Alexander Tomský

„To je hodně zlý,” řekli mi dva postarší mladíci, zřejmě po studiích, „to je konec demokracie, my snad budeme muset emigrovat.”

Odpor vůči jmenování nevěrohodné osoby plně chápu. V politice má platit presumpce viny a politik má mít duši čistou jako lilie. A nevymlouvejme se tak jako on, že se tak mnohdy jinde neděje (Berlusconi).

V žebříčku korupce stojíme vysoko nad Itálií. Mnohem vážnější je ovšem střet zájmů, vždyť sám podnikatel se netají záměrem ovládnout klíčová ministerstva (finance, vnitro, spravedlnost, průmysl) a rád by je spolu s parlamentem reformoval k obrazu svému. A jak nám už dokázal evidencí maloobchodních tržeb a agresivním chováním finanční správy, je na místě podezření z likvidace konkurentů jeho firmy.

Je roztomilé věřit, jak se u nás domnívají mnozí, že je miliardář už faktem svého majetku mimo morální pokušení. Ve skutečnosti je každý boháč v neustálém nebezpečí morálního bankrotu. Peníze přece korumpují a velké peníze korumpují velice. Existují také dva způsoby, jak zbohatnout. Podnikatel, který je svým způsobem vynálezce nebo objevitel tržní niky či dobrý organizátor a vytvořil úspěšný produkt i produkci, se zásadně liší od člověka, kterému bylo jedno na čem a v jakém režimu zbohatne, protože jej poháněl komplex a nezřízená touha po penězích i moci.

„Člověk musí být neuvěřitelně chytrý, aby vydělal velké peníze, a neuvěřitelně prázdný, aby je vydělat chtěl.” (G. K. Chesterton).

Popusťme uzdu představivosti. Co když mafiánský kapitalista cítil, že je jeho majetek ohrožen a chtěl si jej pomocí státní moci zlegalizovat. Netušil, že jej politika semele a ještě ohrozí na svobodě.

Někdy se i u nás a nejen v nechápavé cizině mluví o krizi české demokracie. Téměř týden probíhaly v Praze semináře na toto téma a co symptomů bylo objeveno – populismus, extremismus, dezinformace, postfaktismus, migrační krize, nevole se zkorumpovanou elitou i EU a kdoví co ještě, jako by všichni ti mudrci říkali, volí pitomci a skáčou na lep demagogům.

Tak to ale není. Západní společnost je nespokojená už celé desetiletí (2008)
a k oslabení demokracie přispěl v Evropě letitý konsensus elity, čili potlačení opozice i národního státu a budování nevolené, kvaziexekutivní nomenklatury v Bruselu, jež vytváří pravidla vládnutí, tedy vládu apolitickou. Právo a pravidla politiku v etickém a procedurálním smyslu omezují, ale nesmí ji nahradit. A pokud se o životně důležitých věcech rozhoduje mimo státní společenství, lidé se bouří, instinktivně protestují proti oslabení státu, a to i volbou demagogů. Většina lidí nemá čas starat se o politiku a zjišťovat, kdo je kdo a co je proveditelné a co ne.

A přesto si s tím instinkt spontánní zastupitelské demokracie nakonec poradí. Kolik jen témat a neduhů se náhle vyrojilo v předvolebních programech. Všichni už vědí, že mají učitelé příliš nízké platy, že se nedá stavět, byrokracie absurdní, daně s odvody příliš vysoké atd. Vláda se čtyři roky hádala jen o evidenci maloobchodu a inkluzi postižených ve školách.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

A rádoby oligarcha? Preference ztrácí a buď se rozhodne pro komunisty a Okamuru (což právem nechce) a čeká ho protestní ulice, nebo musí do široké koalice. Je na ostatních, aby ho pohlídali. Emigrovat nemusíme.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků