Článek
Jak je možné, že čeští voliči na jedné straně poměrně rozumně rozdali karty ve sněmovních volbách tak, že země neupadla do podobných excesů jako Maďarsko nebo Polsko, ale zároveň zvolili na Hrad Miloše Zemana, který si příliš nezadá s maďarským Viktorem Orbánem nebo polským Jaroslawem Kaczynským v populismu a pohrdání některými principy liberální demokracie?
A jak je na druhé straně možné, že slovenští voliči, kteří nejprve umožnili vládu jedné strany v čele s populistou Robertem Ficem, aby pak v posledních volbách dali své hlasy celé plejádě populistických nebo dokonce fašizujících subjektů, v přímé prezidentské volbě Fica odmítli, aby prezidentem zvolili Andreje Kisku, který stojí vůči zmíněným politickým tendencím v ostrém kontrastu?
Tuto záhadu bychom mohli odbýt tím, že voliči vyvažují, ale důvody budou složitější. Jisté je, že ten, kdo si ještě nevšiml, jak ostrý je kontrast mezi Zemanem a Kiskou, mohl oba sledovat na právě skončeném summitu prezidentů V4 v Polsku.
Kiska tam argumentoval tím, že Visegrádská skupina má v EU špatný obraz – a to zejména proto, že je používána některými politiky jako štít pro vnitropolitické záměry. Distancoval se od populismu a hájil lepší spolupráci V4 s unií v oblasti migrace, protože současné nevstřícné postoje Visegrádu škodí.
Zeman naopak argumentoval, že V4 je v uprchlické krizi moudřejší než zbytek EU. Visegrád se prý před EU nemá hrbit. Konkrétně pak odmítl ostrá slova některých západních politiků na adresu Maďarska.
Zatímco pro Kiskova slova o špatném obrazu Visegrádu na západě EU existuje dost příkladů, pro Zemanova slova se hledají obtížně. Postoje V4 k ochraně vnějších hranic EU nebo k zatarasení balkánské migrační trasy sice nyní nacházejí ve zbytku EU více sluchu, ale přetrvává silně kritický pohled na nedostatek solidarity V4 se zbytkem EU v otázce, kdo se má postarat o uprchlíky, kteří se navzdory lepší ochraně hranic hromadí v jižních zemích EU. Jakož i kritický pohled na porušování principů liberální demokracie v některých zemích V4.
Kiska rozvinul svoje slova pronesená na summitu ve svém projevu na zahájení „havlovské“ konference Forum 2000 v Praze. Promluvil Havlovým jazykem: politici by si měli být vědomi své zodpovědnosti, a neměli bychom tudíž používat slova, která vyvolávají emoce mezi lidmi a mohou mít dalekosáhlé důsledky. Varoval, že mnozí politici dnes sahají po populismu a začínají hrát na extremistické struny, což vyvolává ve společnosti xenofobii, nesnášenlivost a dokonce nenávist.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Na koho jeho slova, pronesená v Praze, byla namířena, si lze snadno dovodit. To vše symbolicky podtrženo skutečností, že zatímco slovenský prezident byl úvodním řečníkem na havlovském fóru v České republice, o českého prezidenta nebyl zájem. Zato byl nedávno hlavním řečníkem na putinovském fóru o „dialogu civilizací“ na ostrově Rhodos.