Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Kalamita stále těsnější Unie – Alexander Tomský

Už po dva týdny jsou britská média pohlcena střetem mezi Evropskou komisí a britskou vládou ohledně zákazu exportu vakcín z EU (23. března), zejména firmy AstraZeneky, která má jednu továrnu v Nizozemí a částečně patří Británii. Ta totiž investovala do výzkumu 65 milionů liber, a když Nizozemci odmítli firmu finančně podpořit, vložila do ní 21 milionů liber a má ve správní radě své zástupce.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Alexander Tomský

Článek

Vláda si zajistila dodávky a podařilo se jí už naočkovat 37 milionů dospělých, na první dávku čeká ještě 20 milionů těch mladších, méně ohrožených. Počet úmrtí tak spadl od 8. ledna téměř na nulu a karanténa se v Británii rozvolňuje, zatímco EU naočkovalo jen 16 procent obyvatel a nákaza se šíří.

Eurokraté se za svou snahu shodit své selhání na Británii stali terčem ostré kritiky i obav o budoucí vztahy s nepřátelskou Unií. Starosti si dělají hlavně konzervativci, kdežto ještě nedávno eurofilní levice je ve svém odsudku daleko tvrdší.

Je známo, že unionisté považují každou krizi za velkou příležitost k získání nových pravomocí a expanzi impéria. Aby ne, když má bruselská byrokracie značnou politickou moc a v popisu práce harmonizaci všeho pod sluncem.

Podle týdeníku The Economist došlo v minulém roce k „fatálnímu rozhodnutí, aby Komise nakupovala a rozdělovala vakcíny 450 milionům obyvatel. Úředníci pod vedením Ursuly von der Leyenové zpackali vyjednávání s dodavateli vakcín, protože se obávali kritiky za předražený nákup, zapomněli si zajistit termíny dodávek a ustrašeně se handrkovali o zodpovědnost, kdyby mělo očkování uznané nejvyšší lékařskou autoritou (EMA) přece jen škodlivé následky”… „Katastrofu způsobily hádky, pomluvy vakcíny a vyhrožování blokádou exportu, neboť poškodily důvěru lidí v očkování. Kdyby byla Leyenová ministryní národní vlády, zcela jistě by musela podat demisi.”

V britském levicovém deníku The Guardian si s covidovým fiaskem dělá starosti politolog Hans Kundnani z ústavu Chatham House a problém definuje obecně. Evropská unie se tradičně a neodvratně potácí ve sporu technokratů a národních demokratů, označovanými levicí za populisty. „Legitimita Unie totiž závisí na výsledku, legitimita demokracie na výměně vlády. Když technokraté něco zbabrají, víra v Unii utrpí a volání po národní demokracii sílí. Fiasko s vakcínou image Unie dramaticky poškodilo.”

Levice dnes tvrdě kritizuje Brusel, jako by konečně pochopila, že byrokratická integrace problémy neřeší, ale vytváří. Pravice a konzervativci jsou diplomatičtější a vybízejí vládu k velkorysosti a maximální vstřícnosti. Obávají se totiž, že animozita vůči brexitové Británii poškodí vzájemné vztahy i obchod, už v létě se objevily potíže s exportem potravin na kontinent a francouzské výpady proti Angličanům o dobré vůli nesvědčí.

Zatím se protesty proti „depolitizovanému vládnutí” Unie během pandemie, kdy lidé drží s vládou a čekají na výsledek, nijak výrazně neprojevily, ale to je jen otázkou času, politici se za třetí vlnu nákazy, oběti na životech a jarní karanténu snadno nevymluví, úspěšné očkování vlád národních států – Ameriky, Izraele a Británie – má každý na očích.

Euroskeptická mračna se shlukují, první náznak se už objevil v Itálii, kde výrazně roste podpora národně konzervativní strany Bratři Itálie pod vedením charismatické Giorgie Meloniové, která se v průzkumech umístila na druhém místě za euroskeptickou Ligou Salviniho.

Krize Unie opět vyjevila její konstrukční vadu: čím více integrace, tím menší akceschopnost. A mrtví žalují.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám