Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Hyperliberalismus - Alexander Tomský

Počátkem letošního roku se na anglojazyčném trhu objevily dvě pozoruhodné knihy dvou historiků zabývající se „dějinami” současnosti, jak hlásá ambiciózní podtitul spisu anglického profesora Michaela Burleigha „Nejlepší i nejhorší časy” i úvod izraelského profesora Yuvala N. Harariho, že se ve své knize „21 lekcí pro 21 století, zabývá tím co je „tady a teď.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Hyperliberalismus - Alexander Tomský

To je ovšem ošemetná záležitost a oba slavní historici jistě vědí, že jim jejich kvalifikace na minulost neuděluje lepší možnost posoudit současnost, případně trumfnout kvalitního novináře. Oba autoři však mají pocit, že nastává zlom, že se hroutí starý dobrý liberální svět, jenž měl ovládnout celou planetu, a nepochybně chtěli svým dílem přispět k jeho lepšímu pochopení.

Harari (autor Sapiens, největšího bestseleru literatury faktu všech dob) píše zábavně, jak si lidé po první válce vyprávěli tři příběhy a vize - fašistickou, komunistickou a liberální a mohli si vybrat a kupodivu během století zvítězila ta nejlepší a (zatím) nemá globální alternativu. Vždyť je oslavou svobody, osobní, ekonomické i politické.

„Demokratické vlády nahradily brutální diktátory, svobodné podnikání smetlo hospodářská omezení, lidé se naučili myslet sami za sebe, jít za hlasem svého srdce a opustili úzkoprsé tradice. Hradby, vodní příkopy a zadrátované hranice nahradily otevřené silnice, viadukty a letiště… „I když většinu zeměkoule dodnes ovládají tyrani, víme dnes jak na to: dejte lidem více svobody, lidská práva, každý ať hlasuje, osoby, zboží a myšlenky nechť kolují svobodně světem. Takový ideál uznávali prezidenti Bush i Obama. Stačí liberalizovat a globalizovat náš politicko-ekonomický řád a dosáhneme míru a blahobytu pro všechny.”

Jak si ale vysvětlit odpor vůči globalizaci, liberální politické elitě, růst nacionálních populistů, brexit, vítězství chaotického, přisprostlého obchodního šíbra Donalda Trumpa?

Oba autoři, levicový Harari i konzervativní Burleigh, se shodují, že kapitalismus je zapotřebí reformovat, úvěrová krize zdiskreditovala klientelistický kapitalismus, to chudí vytáhli z bryndy zazobané burziány a bankéře, demokracie porodila oligarchii, žádná meritokracie amerického snu, privilegia se dědí, platy dělníků a nižší střední vrstvy stagnují a jejich nevzdělané děti na tom budou ještě hůř. Tato posmívaná vrstva bílých naštvaných Američanů stále slyší o potřebě zvýhodňovat menšiny v multikulturní společnosti, kde se kdekdo hlásí ke statutu oběti.

Diktát politické korektnosti se je snaží umlčet. Jsou za své tradiční patriarchální názory a vlastenectví ostrakizováni, obavy z masové imigrace byly elitě k smíchu, Clintonová je prohlásila za ubožáky stejně jako Cameron v Británii. Diktát politické korektnosti se je snaží umlčet a když Trumpa odmítly a napadaly obě strany amerického partajního duopolu, byl jejich a stál se dělnickým prezidentem.

Harari píše o zklamání z konce dějin a připomíná, že diktátoři Číny, Ruska, Turecka ani Naréndra Módi nemohou nabídnout univerzální plán pro globalizující se lidstvo.

Ekologie a migrace nezná hranic. Omezení globálního obchodu všechny státy poškodí s výjimkou relativně soběstačné Ameriky. Průmyslová automatizace zlikviduje možná práci stamiliónů. Budou nám vládnout algoritmy? Bez vzájemné spolupráce lidstvo zahyne.

Tento poněkud dystopický obraz Burleigh nesdílí, větší starost mu dělá zblblá mládež na (a)sociálních sítích internetu, žádné řešení napjatých mezinárodních vztahů pochopitelně nenabízí. Nepředvídatelný Trump asertivitu Číny, nukleárního Ruska a Iránu zřejmě nezastaví.

Obě knížky přinášejí mnoho zajímavostí, ale rodící se multipolární svět lze pouze popsat, vysvětluje se nesnadno. Harariho kritika liberalismu je nedostatečná, ekonomicky oslabená a urážená dělnická třída celosvětovou krizi liberalismu dostatečně nevysvětluje. Měl si vzít na pomoc klíčovou práci liberálního myslitele Johna Graye (London School of Economics) česky „Dvě tváře liberalismu”.

Liberalismus 17. století vycházel z křesťanství, byl učením o svobodě svědomí a potřebě názorové tolerance, ta byla považována za náboženskou ctnost. „Dnešní vzteklá reakce liberálů na populismus zapomíná, že má atomizovaná společnost své legitimní potřeby, jež nelze zredukovat na atavistickou nenávist, která stojí v cestě transnárodní vládě a globálnímu trhu…

„Radikální představa osobní autonomie a vlastního životního stylu bez ohledu na veřejnost je problematická.” … „Svobodomyslnost starého liberalismu mutovala do hyperliberalismu, budování nové společnosti bez historické identity a řádu, v níž budou všichni lidé považováni za odlišné a přitom budou jaksi stejní… Jenže různorodost lidského života má kořeny v minulosti a snaha je eliminovat, by vyústila v masovou konformitu.”

Hyperliberalismus je politické náboženství, tak jako bolševismus, říká Gray. Je na čase, aby si liberálové uvědomili jeho totalitní tendenci.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

Jako bych slyšel u nás tak kontroverzního profesora Petra Piťhu.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků