Článek
Ani jedna strana nedokázala na jednáních prosadit své požadavky. Izrael zničil tunely, jimiž se pašovaly do pásma Gazy zbraně a stavební materiál, a údajně také zlikvidoval stovky zařízení radikálů ostřelujících Izrael a tisícovku jich zabil. Nedonutil Hamás, který byl do posledního okamžiku schopen ostřelovat Izrael, aby odzbrojil. Židovský stát neuvolnil plně blokádu pásma, ale pustí do něj humanitární pomoc a stavební materiál.
Větší úspěch je to pro Hamás, protože dokázal čelit skoro dva měsíce přesile izraelské armády využívající nejmodernějších zbraní. Po celou dobu byl schopen vypalovat rakety na Izrael, což svědčí o tom, že ne všechna vojenská zařízení palestinských radikálů byla zničena. Nic na tom nemění ani fakt, že nepřesné palestinské rakety způsobily na izraelské straně jen nevelké škody a ty, které mířily na města, většinou zlikvidoval protiraketový štít Železná kopule.
Závěr aktuálního střetu, v němž ani jedna strana nezískala jasné vítězství, tak připomínají výsledky letní války s libanonským šíitským hnutím Hizballáh v roce 2006. Přestože Netanjahu při jednáních o příměří Hamásu skoro v ničem neustoupil, čelí kritice, že skoro dva měsíce bojů nepřinesly Izraeli jasné vítězství a hrozí, že se za čas může opět zopakovat stav, kdy budou na jeho území dopadat rakety vypálené z pásma Gazy.
To je velmi pravděpodobné. Pro Hamás je letní konflikt jen jedním krokem v dlouhém boji. Plyne to už z vyjádření jednoho z velitelů jeho vojenského křídla, který ukazoval zbylé nezničené tunely reportérům agentury Reuters: ”Výroba raket, příprava tunelů a další vojenské aktivity pokračují... V míru se připravujeme a ve válce využíváme, co je hotové a co jsme si připravili. Budeme v tom pokračovat, dokud nezískáme všechna svá práva. Tato bitva je jen jeden krok na cestě k vítězství a svobodě.”
Po příměří Haníja jasně uvedl, že nešlo jen o pásmo Gazy a cílem bylo také osvobození Jeruzaléma.
Omezené možnosti Izraele
Kritika Netanjahua je pochopitelná, jenomže možnosti Izraele jsou značně limitované, přestože má převahu. Tuto sílu ale nemůže uplatnit. Na malém území pásma žijí dva milióny obyvatel, kteří nemají kam uniknout. Naštěstí už nežijeme v době, kdy by je bylo možné vyhnat, nemluvě o tom, že ani není kam.
Izrael proto nemá mnoho možností, jak reagovat na další ostřelování ze strany Hamásu a hnutí paradoxně těží z bezvýchodné situace, v níž se pásmo Gazy nachází. Pomineme-li nějakou tajnou operaci, kdy by při atentátech nechal zabít nejvyšší představitele Hamásu, což se Mosadu v případě Chálida Mišála už jednou - v roce 1997 - nepodařilo, může jen podnikat nálety na vojenská zařízení a zkoušet při nich postupně likvidovat další vysoké představitele Hamásu i velitele jeho vojenského křídla Brigád mučedníků Izzudína Kásama. Ti se ale skrývají mnohem lépe než zakladatel hnutí, poloslepý šajch Jasín, jehož smrt k Hamásu spíše přitáhla další příznivce.
Nálety ovšem přinášejí „vedlejší ztráty“, tedy civilní oběti, což zhoršuje obraz Izraele v zahraničí. Žádná zbraň není dostatečně přesná, aby zasáhla jen vybrané cíle.
Bezohledná taktika Hamásu
Hamás často odpaluje rakety z dvorů obytných domů nebo škol a mešit, kde je také schovává. Je to taktika, která ale plyne i z toho, že pásmo je mimořádně hustě obydlené, na území o rozloze 360 kilometrů čtverečních, tedy menším, než má Praha, žijí skoro dva milióny lidí. Na jeden čtvereční kilometr tedy připadá přes 5000 lidí, což je dvakrát větší hustota obyvatel než v Praze.
Izraelské údery přitom Palestince stmelují okolo Hamásu proti židovskému státu. Dopadají na ně izraelské granáty vypálené z izraelských tanků a bomby shozené z izraelských letadel. Obyvatelé Gazy neuvažují o tom, že jsou obětí cynické politiky Hamásu, zvláště když Izrael neustále odkládá a brzdí jednání o vyhlášení palestinského státu.
Hamás tak může v budoucnosti pokračovat ve své vypočítavé a bezohledné politice, kdy si obyvatele bere jako rukojmí, a čekat, až bude obětí tolik, že mezinárodní tlak donutí Izrael ustoupit a výrazně zmírnit blokádu pásma.
Aktuální střet navíc Hamásu pomohl odvrátit prohlubující se ekonomické potíže, jimž čelil a které by ho mohly zbavit moci. Za války si své postavení upevnil a Izrael nyní nemá šanci, že jeho vláda skončila.
Izrael nemůže sázet ani na alternativu v podobě umírněnějšího Fatahu, protože ten je v poslední době na vedlejší koleji a nakonec mu nezbylo než boj Hamásu podpořit. Sice vládne na západním břehu Jordánu, ale žádných úspěchů, které by imponovaly Palestincům, nedosáhl. Nepokročil nijak na cestě k samostatnosti, což Palestince zajímá nejvíce. A ani jemu nebyl Izrael ochoten ustoupit například v tom, že by omezil rozšiřování židovských osad, ve skutečnosti sídlišť na okupovaných územích.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
V oblasti tak nadále panuje pat a křehké příměří může být snadno záhy porušeno. Hamás boje oslabily, ale rozhodně ho nepřipravily o bojeschopnost. Ještě v době střetů vysoký představitel vojenského křídla hnutí Hamás zcela otevřeně řekl, že hnutí je připraveno na dlouhou válku. Haníja po příměří také přiznal, že Hamás se na bitvu za osvobození Palestiny připravoval několik let.