Článek
Nová nákaza je v dnešním provázaném světě pochopitelně globální, ostatně jako většina infekčních nemocí, počet nakažených se zatím počítá na necelých 100 000, víc než polovina z nich už to má za sebou a k dnešnímu datu zemřelo na koronavirus 3 385 osob, z toho 3042 v Číně.
Už celý týden růst nakažených podstatně zpomaluje, přestože v některých více postižených zemích (Itálie) vzhledem k několikadenní inkubační době ještě pár desítek úmrtí přibyde. Epidemie slábne a možná i spěje ke svému vrcholu. Vývoj můžeme denně pozorovat na https://www.worldometers.info/coronavirus.
Přesto se ruší mezinárodní konference, sportovní utkání, výstavy i veletrhy, aerolinky omezují lety, globální firmy pořádají telekonference, klesají akcie a ekonomové varují před jistou recesí, vždyť provázaná světová ekonomika závisí na dodavatelských řetězcích do značné míry právě z Číny.
Přitom je tenhle virus poměrně „benigní”, zhoubný je téměř výlučně jen pro staré nemocné osoby a vyhýbá se dokonce dětem na rozdíl od obyčejné chřipky, která vraždí ročně mezi 300 000 až 600 000 lidmi na světě a nikdo si kvůli ní roušku před ústa nebere.
Hysterii nejvíce podléhají Američané. Měl jsem letět v sobotu do Londýna na knižní veletrh, ale americká nakladatelství prý na ochranu svých zaměstnanců svou prezentaci v Londýně zrušila a celou akci zmařila. A to je v Británii případů onemocnění jen 115 a lidé z postižených států se tak jako tak akce neúčastní. I Amazon doporučil lidem, aby necestovali. Opravdu chceme zastavit svět i blahobyt?
Jak si takovou paniku vysvětlit? Důvodů je jistě mnoho, média, jak známo, všechno negativní nafukují, sám název viru zní strašidelně, ale především je nový a co je neznámé, děsí. Zdá se, že si lidé pletou prevenci s rozsahem epidemie. Možná si také donedávna mysleli, že tak jako v případě snad navždy zlikvidovaných neštovic medicína vítězí a budeme žít ve světě bez infekcí. Očkování a antibiotika výrazně změnila svět k lepšímu, ale zápas s chorobami je věčný, vrátila se dokonce zmutovaná a dnes téměř neléčitelná tuberkulóza, v roce 2018 z deseti milionů nakažených porazila 1,5 milionu osob a nikoho to nevzrušuje, devastuje převážně indickou populaci (27 procent). Možná nejsou souchotiny dostatečně mediálně zajímavé a Indie také ne.
Ať tak nebo onak, západní svět se rád děsí a podléhá hysterii. Všude vidí samou hrůzu: uragány, kácení tropických lesů v Amazonii, požáry buše v Austrálii, obchodní války, nukleární Irán, ruské fake news a mládež šílí z globálního oteplování. Ne, že by nešlo o reálné, jistě řešitelné problémy, kam se ale poděla víra v prozřetelnost? Proč si hodláme kvůli tak zanedbatelnému riziku zničit prosperitu?
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Včera ráno hlásilo rádio Impulz, že v Anglii už 20 procent malých dětí trpí „ekoúzkostí”. Proč je proboha strašíme globálním oteplováním? Místo antidepresivních pilulek bychom jim měli dodávat odvahu a optimismus, ale nejdříve jej ovšem musíme získat sami. Americký prezident Roosvelt kdysi prohlásil „Jediné, čeho se máme bát, je náš vlastní strach.”