Hlavní obsah
Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo

KOMENTÁŘ: Bude Miloš Zeman znovu kandidovat? - Jiří Pehe

Televizní reportérka mi nedávno položila otázku, zda si myslím, že Miloš Zeman bude znovu kandidovat na prezidenta. Musel jsem se tedy nad touto spekulativní otázkou zamyslet. Když už se tak stalo, dospěl jsem k překvapivému závěru: na tom, zda bude, nebo nebude Zeman prezidentem až do roku 2023, vlastně až tak moc nezáleží, pokud jde o základní parametry našeho politického a ústavního systému.

Jiří Pehe Foto: Milan Malíček, Právo
KOMENTÁŘ: Bude Miloš Zeman znovu kandidovat? - Jiří Pehe

Záleží na tom snad jen z hlediska jakési politické hygieny, protože dosti podstatná část české veřejnosti se bude muset v případě Zemanova znovuzvolení  za svého prezidenta stydět i po roce 2018. Pokud jde o Zemanovo místo v „systému“ a v historii, moc už se toho nezmění, i kdyby byl na Hradě až do roku 2023.

Svým dosavadním vystupováním totiž váhu českého prezidentského úřadu výrazně snížil – a to jak doma, tak v zahraničí. Měl přitom vynikající šanci, aby coby první přímo zvolený prezident vydobyl svému úřadu status, který by skutečně do jisté míry mohl přesahovat jeho ústavní vymezení.

Jenže Miloš Zeman není Andrej Kiska, který svým důstojným vystupováním a uvážlivostí vytvořil na Slovensku z prezidentského úřadu skutečnou a respektovanou protiváhu vlády Roberta Fica, přičemž v zahraničí pomáhá výrazně zlepšovat obraz Slovenska.

Jedním z důvodů Zemanovy rostoucí nedůležitosti je skutečnost, že svými neohrabanými pokusy přerýsovat český ústavní systém směrem k prezidentské republice naučil politické strany i vládu se jeho různým iniciativám buď bránit, nebo je ignorovat. Postoj současné vlády k prezidentovi je tudíž jaksi přehlíživě shovívavý.

A stále chladnější je k němu i česká veřejnost. Jeho popularita poklesla, jakkoli se opakovaně snaží využívat většinových předsudků a emocí tak, že ještě „přikládá pod kotel“. Je samozřejmě možné, že většina jeho voličů, kteří ho vynesli na Hrad, ho nakonec bude volit znovu anebo že mu bude kupříkladu vzhledem ke slabému protikandidátovi stačit, aby ho podpořilo jen tvrdé jádro jeho příznivců.

To, zdali bude kandidovat, bude nakonec záviset především na tom, jak si bude stát v průzkumech někdy v polovině roku 2017 a jaké bude jeho zdraví. Zeman nerad prohrává, a navíc se jistě nechce stát první demokratickým prezidentem, který by neobhájil svůj mandát, takže pokud prognostik v něm dospěje k závěru, že by prohrál, kandidovat znovu nebude a zdraví uvede jako důvod.

Pokud ale i kvůli neschopnosti (dnes už většiny) veřejnosti, která ho v průzkumech hodnotí negativně, sjednotit se okolo silného protikandidáta znovu vyhraje, nic moc se nestane, jestliže se do čela vlády nedostane někdo podobný.

Ani to ale nemusí stačit k nějakému zásadnímu přerýsování politického pole. Zemanovou politikou je především „Zeman“ a s takovou politikou si politické strany ve vládě nevystačí. A kdyby byl v čele vlády v budoucnu někdo jako Andrej Babiš, jehož politikou je pro změnu primárně „Babiš“, budou se i navzdory nejlepším snahám o spolupráci takoví politici nakonec navzájem neutralizovat.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Více o autorovi

Komentáře autora

Ať už Zeman znovu kandiduje, nebo ne, jisté je, že už jen těžko vylepší svoje místo v historii. Tu totiž nakonec píší historici, akademici a intelektuálové – tedy všichni ti, které současný prezident už většinově pozurážel a ve svých snahách zavděčit se svému voličstvu útoky na „pražskou kavárnu“ urážet dál jistě bude.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků