Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Britský parlament proti vládě a lidu - Alexander Tomský

Nezaujatý pozorovatel anglické politické scény, pokud by vůbec někdo takový mohl existovat, by se musel domnívat, že se politická třída v království pomátla a ztratila rozum. Na první pohled to tak možná vypadá.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Britský parlament proti vládě a lidu - Alexander Tomský

Odsouhlasila si totiž závazné (binární, ano - ne) referendum o členství v Evropské unii, obě hlavní strany rozhodnutí lidu vtělily do svého volebního programu a parlament třikrát potvrdil, že rozhodnutí plebiscitu platí a brexit znamená brexit.

Po více než dvouletém vyjednávání ale poslanci dohodnutou smlouvu (v podstatě diktát EU) třikrát odmítli, vázala totiž Británii na veškeré současné i budoucí obchodní podmínky, regulaci společného trhu i celní unie. Odpůrci i zastánci EU si museli svorně ťukat na čelo. Jedni požadovali suverenitu, kterou nezískali, ti druzí, co vystupovat nechtěli, ztratili členský hlas u jednacího stolu. Jaký smysl měl takový brexit nebrexit, odchod čistě formální? A tak slabá nejednotná vláda zcela logicky padla.

Konzervativní strana si pod taktovkou charismatického Borise Johnsona zvolila novou vládu tentokrát jednotných zastánců brexitu a vyjednávání pod výhružkou odchodu bez smlouvy v naději, že tak Unii přinutí k jednání. Jenže ouvej, pro čtyři pětiny poslanců je brexit tak jako tak nepřijatelný a premiérovi podrazili nohy. Vzali mu tu jedinou, možná jen teoretickou možnost něco z Bruselu vymámit. Schválili zákon, kterým vylučují, aby po odkladu k 31. říjnu vypadla Británie z Unie bez dohody, a co víc, nutí jej, aby požádal o další lhůtu a porušil svůj slib, že raději zahyne, než by něco takového dopustil.

Bez většiny v parlamentu vláda panovat nemůže, a proto požádal premiér sněmovnu o vyhlášení předčasných voleb před termínem vystoupení. To se ovšem labouristické opozici a nejzuřivějším odpůrcům ve vlastní straně (21 členů ze strany Johnson vyloučil) nezdálo, je totiž pravděpodobné, že by Johnson volby vyhrál a zákon by pak jistě zrušil.

Zdá se, že odpůrci brexitu nevědí, co činí. Jestliže vláda nevláda musí vydržet do listopadu, tak o odklad vystoupení žádat nemusí a zákon neposlechne. Nemůže-li vláda padnout, nemusí ani nic dělat. Jedno však může. Pokračovat ve slovní válce a diskreditovat parlamentní opozici, která odmítá uznat hlas lidu, ale nemá odvahu brexit zrušit. Vláda bude opakovaně žádat o vyhlášení voleb, o tu jedinou legitimitu, která patovou situaci v parlamentu vyřeší.

Šance na výhru má vysoké. Labouristická strana je svým programem socialistického znárodňování, plánovanou regulací cen i platů a likvidačních daní pro většinu voličů natolik nepřijatelná, že i brexit bez dohody a dočasný hospodářský pokles jim připadá jako ta lepší alternativa.

Nepříčetní parlamentní vzbouřenci zcela zapomněli, že čas plyne a termín se blíží tak jako tak a ani Unie s ním nehne.

S odchodem Británie bez smlouvy se smiřuje i nekompromisní EU. Odložila 780 milionů eur z fondu na „přirozené” živelné katastrofy pro členské státy, které by na tvrdém brexitu prodělaly.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

A přitom stačilo tak málo a nemuselo k brexitu vůbec dojít. Budovatelé evropského impéria ovšem kompromisy neuznávají.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků