Článek
S referendem o odchodu Velké Británie přišel bývalý premiér David Cameron, když se mu nepodařilo dosáhnout toho, aby Brusel souhlasil s omezením vstupu občanů z chudších zemí EU do Spojeného království. Po Polácích následovala vlna statisíců Bulharů a Rumunů. Sám přitom odchod z EU nechtěl, přál si jen oslabit své kritiky ve straně, jenže se přepočítal. Lidé dali přednost odchodu, protože už měli dost bruselských byrokratů bazírujících na maličkostech a základních idejích, takže nepomohli Británii v době, kdy čelila vlnám ekonomických migrantů z chudších zemí EU.
V čele vlády Camerona paradoxně vystřídala Theresa Mayová, která se rozhodla splnit Britům jejich přání odejít, byť ona sama horovala pro setrvání Británie v Unii. A neprojevila lepší předvídavost než její předchůdce. Když z podobných důvodů jako Cameron vyvolala předčasné volby, ztratili v nich konzervativci většinu v parlamentu a musí se spoléhat na podporu severoirských unionistů.
Jednání o odchodu se vlekla, jak už to bývá u všech rozvodů, protože obě strany chtěly dosáhnout co nejvýhodnějších podmínek. Brusel měl celkem pochopitelně dojem, že by náklady mělo nést především Spojené království, protože ono se rozhodlo odejít. Ono se sice v souvislosti s brexitem mluví o rozvodu, ale ve skutečnosti to je, jako když se jeden z členů rodiny rozhodne odejít. Hezky to popsala poslankyně německých Zelených Franziska Brantnerová, když chování Británie přirovnala k teenagerovi, který se chce odstěhovat od rodičů, ale občas by u nich rád přespal nebo se najedl, aniž by musel dělat domácí práce.
Možná je lepší komunální příměr. Odchod Británie je podobný, jako když se rozhodne nějaká městská čtvrt odtrhnout, protože magistrát dává peníze do centra, ale přes ni vedou dálnice a stěhuje se tam spodina. Ale když se tato čtvrť oddělí, nemůže čekat, že tam bude město zajíždět pro odpad a rozšiřovat tam trolejbusovou síť, když tam zavedli vlastní jízdné.
Je docela možné, že se této čtvrti bude dařit a bude se rozvíjet rychleji než město, od kterého se oddělila. To závisí na schopnostech politiků. I když však mají místní pocit, že oddělení je to nejdůležitější, ve skutečnosti tomu tak není. Ne nadarmo se říká, že pokud nejde o život, jde o však víte co.
Britové sice budou mít možnost rozhodovat sami o sobě, ale teprve čas ukáže, jestli se budou mít lépe, než kdyby v EU zůstali. Brusel udělal mnoho přešlapů, jeho snaha zavádět další a další normy je scestná stejně jako důraz na další centralizace, ale taky leccos nabízí. Bezcelní unijní trh je přínosem i pro britské firmy.
Fraška okolo brexitu připomíná žabomyší spory o to, jestli by měl být krajským městem Hradec Králové, nebo Pardubice, což naštěstí skončilo se zvětšením počtu krajů. I fraška se však může zvrhnout v tragédii, když se k tématu přistoupí ideologicky. Bude-li brát Británie Unii jako vězení, ze kterého se musí za každou cenu odejít bez ohledu na následky, a dojde k brexitu bez dohody, dopadne to špatně pro všechny. Vznikne chaos a vše může skončit válkou. Sice jen obchodní, ale i ta může mít nepříjemné následky. A pro všechny.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Uvědomit by si to měli všichni, abychom zůstali jen u té trapné frašky, i když u Britů není jasné, zda se oni té tragédii dokážou vyhnout, protože příkopy ve společnosti mezi zastánci a odpůrci odchodu a jeho různých forem jsou už jen těžko překonatelné.