Hlavní obsah
Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky

KOMENTÁŘ: Balkánský sud prachu opět hrozí - Alex Švamberk

Balkán. Winston Churchill mu říkal měkký podbřišek Evropy, jiní ho označují za sud prachu. Jak je výbušný, se projevilo na počátku devadesátých let při rozpadu Jugoslávie. Přinesl nejkrvavější válku v Evropě od druhé světové. Poté, co Kosovo vyhlásilo samostatnost, se však z centra pozornosti vytratil, když se ukázalo, že Srbsko sice Kosovo uznat nemíní, ale vojensky proti němu nezasáhne. Ten klid je zdánlivý.

Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky
KOMENTÁŘ: Balkánský sud prachu opět hrozí - Alex Švamberk

Ačkoliv trojice nacionalistů, kteří stáli za balkánským konfliktem - Srb Slobodan Miloševič, Chorvat Franjo Tudžman a vůdce bosenských Muslimů Alija Izetbegovič - odešla na věčnost, oblast není zdaleka tak klidná, jak by se mohlo navenek zdát. Tenze přetrvávají a nacionalismus a šovinismus nepatří minulosti. Naopak.

Tento týden to znovu ukázaly výsledky předčasných voleb v Kosovu, které byly vyhlášeny proto, že Demokratická liga Kosova nedokázala čelit radikálnějším stranám. Partaj, která se snažila prosadit dohodu o hranicích s Černou Horou i se Srbskem, ztrácela podporu, i když šlo o stranu, která stála na počátku boje za samostatnost Kosova a vznikla už v roce 1989.

Ve volbách prohrála, když s čtvrtinou hlasů skončila třetí. Vítězem se stala s 34 procenty hlasů tzv. válečná koalice vedená středopravou Demokratickou stranou Kosova (PDK). Tu tvoří bývalí členové Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) a vede ji bývalý velitel kosovských povstalců Ramush Haradinaj. Srbsko ho viní z válečných zločinů, i když tribunál pro bývalou Jugoslávii jej v odvolacím řízení obvinění zprostil. Haradinaj v rámci kampaně sliboval méně vstřícný postoj nejen k Srbsku, ale i k Černé Hoře.

Druhá skončila ultranacionalistická strana Vetëvendosje! (Sebeurčení), která volá po sjednocení s Albánií a vytvoření Velké Albánie. Právě tato strana blokovala jednání parlamentu o dohodě se Srbskem a Černou Horou, když do jednacího sálu opakovaně házela slzotvorné granáty.

Výsledky voleb ukazují, že ani deset let po vyhlášení samostatnosti se Kosovo nestalo standardní zemí. V takové by těžko mohla zvítězit strana tvořená bývalými válečnými veliteli osvobozenecké armády, jejíž členové byli odsouzeni za válečné zločiny, a druhá skončit partaj toužící po Velké Albánii. To je, jako by se v Maďarsku druhou nejsilnější partají stalo extremistické ultranacionalistické mládežnické Hnutí 64 žup požadující obnovení Uherska v hranicích před koncem první světové války, tedy se Slovenskem, Haličí, Transylvánií a dalšími balkánskými oblastmi.

Ukazuje se, že se v protisrbské zaslepenosti nemělo nechat Kosovo jednostranně vyhlásit samostatnost, když se nebylo schopné vypořádat s vlastní minulostí. A rozhodně nebylo nutné ho horempádem uznat, čímž se ztratila páka nad vývojem v zemi, kde mají zázemí zločinecké gangy s mezinárodní působností.

Tím by se samozřejmě problém nevyřešil, kontroverze okolo etnických Albánců jsou i v dalších zemích, kde se obávají jejich iredentistických snah. Jasně se to ukázalo letos v Makedonii. Tamní socialisté nemohli několik měsíců získat ani pověření sestavit vládu, protože chtěli utvořit koalici se třemi menšími albánskými partajemi. Makedonský prezident Ďorge Ivanov pověřil předsedu Sociálnědemokratického svazu Zorana Zaeva až v půlce května poté, co se zavázal udržet multietnický charakter státu a neměnit ústavu.

Socialisté ovšem volby nevyhráli. Vítězem byla pravicová strana VMRO-DPMNE expremiéra Nikoly Gruevského. Jenže nezískala většinu a odmítla se spojit s některou z albánských stran. Když Zaev přišel s ideou koalice s Albánci, Gruevský ho označil za zrádce a jeho příznivci Zaeva napadli přímo v budově parlamentu.

Ale nejde jen o Albánce. Federativní Bosna a Hercegovina je de facto nefunkční, tvoří ji dva nespolupracující útvary, Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské. V Republice srbské se nově nesmí učit o srebrenickém masakru a ostřelování Sarajeva ani na bosňáckých školách. Zakázal to prezident bosenské Republiky srbské (RS) Milorad Dodik, což jen dokumentuje, že v čele Republiky srbské stojí ultranacionalisté, kteří se s minulostí nevyrovnali a imponuje jim idea Velkého Srbska.

I v Srbsku jsou u moci nacionalisté, ne ti klasičtí tvrdí, ale jejich další generace. Prezidentem je Aleksandar Vučić, který usiluje o vstup do EU, ale současně byl dlouholetým členem ultranacionalistické Srbské radikální strany (SRS) vedené Vojislavem Šešeljem, stíhaným v Haagu. Proti SRS byli Miloševičovi socialisté vysloveně umírnění.

Vučić v roce 2008 patřil k odštěpeneckému proevropskému křídlu SRS vedenému budoucím prezidentem Tomislavem Nikoličem, které založilo Srbskou pokrokovou stranu.

O názorech Vučiče svědčí, že sice odsoudil srebrenický masakr, ale odmítl jej nazvat genocidou.

Nacionalismus v balkánském sudu prachu bují a neměl by se přehlížet. Krize na Balkáně by ohrozila jádro Evropy mnohem více než ta uprchlická nebo pokračující válka na Donbasu.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků