Hlavním hlavním důvodem pro vyvolání hlasování o nedůvěře jsou dvě předběžné auditní zprávy Evropské komise poukazující na to, že se Babiš dostatečně neodstřihl od Agrofertu, který tak dál profituje z jeho politického vlivu při získávání evropských dotací. To jsou závažná obvinění, ale opozice by byla v mnohem silnější pozici, kdyby měla v ruce konečné znění zpráv, které bude k dispozici za zhruba tři měsíce.

Pokud by tyto konečné zprávy potvrdily hlavní závěry z těch předběžných, jistě by našla opozice více porozumění nejen u vládních sociálních demokratů, ale i u komunistů. Dá se také předpokládat, že v době, kdy EK přijde s konečnou verzí auditu, budeme také už znát rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha, který dostal po ukončení policejního vyšetřování od policie spis týkající se kauzy Čapí hnízdo, s doporučením na obžalobu Babiše.

Hrozí, že v situaci, kdy neznáme ani oficiální výsledky auditu EK ani rozhodnutí Šarocha, zvrhne se schůze Sněmovny svolaná k hlasování o nedůvěře zase jen v další přehlídku silných slov a překřikování obou stran. A ČSSD i KSČM, které zatím Babiše drží u moci, budou mít poměrně snadnou práci s odrážením výzev, aby Babiše dál nepodporovaly, budou-li tvrdit, že je třeba počkat si na další vývoj.

Politická opozice momentálně nedrží v rukou silné karty. Ani ty nejlépe zformulované argumenty na téma „Babiš okrádá Evropskou unii a potažmo české daňové poplatníky“, zřejmě zatím příliš nepohnou nejen stranami, které ho podporují, ale ani tvrdým jádrem Babišových voličů.

Jeho podpora se může začít významněji drolit teprve v okamžiku, kdy v případě potvrzení závěrů předběžného auditu, začne Česká republika ekonomicky pociťovat případné sankce. A k jeho oslabení může přispět i to, před čím varoval Senát, který upozornil, že Babišův střet zájmů, i když ještě oficiálně nepotvrzen, může oslabit vyjednávací pozici Česka o novém evropském rozpočtu.

K odchodu Babiše mohou přispět více než silná, leč marná prohlášení slabé opozice před hlasováním o nedůvěře, dva faktory. Za prvé, měnící se situace v ČSSD i v KSČM, v nichž to začíná kvůli spolupráci se stále více kontroverznějším Babišem vřít. Za druhé, rostoucí tlak občanské společnosti.

Demonstrace organizované iniciativou Milion chvilek pro demokracii jsou pro Babiše krajně nepříjemné, protože jejich záběry se začínají dostávat do největších západních televizí a píše se o nich v prestižních západních denících. Je zde silná, pro něj nepříznivá dynamika, která může být ovšem do jisté míry oslabena, pokud se do světa rozletí zpráva, že Babiš ustál hlasování o nedůvěře.

Opozice by se tedy v tomto případě měla řídit spíše než morálním rozhořčením a snahou zviditelnit se taktickými ohledy, které hezky shrnuje hezké české přísloví: Dočkej času, jako husa klasu.

Babiš politicky krvácí, proč mu tedy v podobě snadno vyhraného hlasování o nedůvěře dopřávat před prázdninami, kdy na čas zákonitě utichnou i občanské protesty, argument, že tlak politické i občanské opozice snadno ustál.