Očima Saši Mitrofanova: Kudy, kudy, kudy cestička

Mají v demokratické zemi občané právo vyjádřit nespokojenost s premiérem a prezidentem? Pro demokraty je odpověď jasná stejně jako pro přívržence císaře pána, cara báťušky, Andreje Babiše a Miloše Zemana. V prvním případě ano (malými písmeny), ve druhém případě ne. Naštěstí v této zemi zatím nemají dva zmínění muži takovou moc, aby stáli nad občany a ústavou.

Lidé, kteří včera v řadě měst demonstrovali proti Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a Marii Benešové jako předpokládanému nástroji jejich vůle, však mají důvodné obavy, že se připravuje popření zásad, které jako občané vyznávají a k jejichž splnění chtějí dohnat premiéra, prezidenta a jejich příbory zde.

Problém kolem manifestací, které se přece nekonaly proti premiérovi a prezidentovi poprvé, ale stále zůstává. Spočívá v tom, že oba na tyto projevy nespokojenosti kašlou. Mohou si to politicky beztrestně dovolit? Samozřejmě že ano (a tentokrát i velkými písmeny).

Zeman si vypracoval pohrdání a imunitu proti podobným manifestacím v letech 1999 a 2001, kdy se scházely mnohonásobně větší davy – a pak se rozešly bez jakékoli újmy pro jeho premiérskou pozici. Teď občas dává najevo, že podobné protesty jsou pod jeho rozlišovací úroveň. Má ze svého hlediska pravdu. Nedokážou nic kromě úlevy pro účastníky, že se mohli dosyta vykřičet.

Nezbývá než dokola opakovat, že podobná cesta působení na politiky je účinná pouze v případě, že se nepřetržitě scházejí tisíce, desítky a stovky tisíc lidí a mají své politické vedení, které přesně ví, co chce. To v Česku není, ani se nezdá, že si to organizátoři a demonstranti uvědomují. Naopak se jako kdyby politiků štítili. Navíc se většinová podpora Zemanovi zopakovala ve dvou volbách a Babiš se svým ANO má neutuchající důvěru dvakrát vyššího počtu voličů než nejsilnější opoziční rival.

Co z toho vyplývá? Na manifestace nechodit? Vůbec ne. Chodit. Jen si ale přitom uvědomovat stav společnosti, kterou chtějí protestující změnit. Že ryba smrdí od hlavy, tady až tak úplně neplatí. Smrdí od ocasu. Ale to neznamená, že musí celá shnít, i s dobrým masem. Také proto si zaslouží ocenění zdánlivě sisyfovská práce politiků, kteří chtějí odstranit prezidenta ústavní cestou zde.

Zeman se už otevřeně vysmívá lidem se smyslem pro pravidla chování státníků, když okatě lobbuje za strategické nepřátele, záměrně ignoruje bezpečnostní varování vlády a v cizině nazývá vlastní zemi „vzteklým červeným kouskem“.

Teď je doba vhodná pro zaznamenání a uschování informací, kdo se bránil jak uměl, a kdo byl sketa. Tudy, tudy, tudy cestička.