Pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík poskytl materiál k přemýšlení, co je to za stranu, kterou zastupuje. Vyvolal živou diskusi (příklad zde). Ve facebookové debatě pak napsal: „Já si jednoduše myslím, že naší planetě by prospělo, kdyby se výdaje na zbrojení celosvětově snižovaly. Nemyslím si, že to je populismus.“

Možná jde skutečně jenom o piráta samotáře? Nikoliv. Šéf strany Ivan Bartoš, který chce být po příštích volbách premiérem, Právu řekl, že by se mělo debatovat spíš o tom, co armáda skutečně pro obranu potřebuje, než se upnout k závazku vůči NATO. „Neměli bychom z toho dělat mantru, protože podobné závazky máme i vůči OSN, které neplníme,“ řekl Bartoš zde.

OK, není nad jasné vyjádření. Blíží se eurovolby. V jednom průzkumu si Piráti stojí dost dobře zde.  U nás jsou velmi aktivní, mimořádně pracovití, nadprůměrně sebejistí a celkově působí dojmem dravé energie, která připravuje nastolení stavu popsaného kdysi v Internacionále: „Již chví se světa základ vratký, my ničím nejsme, buďme vším!“

Mimochodem nedělat z mezinárodních závazků států mantru, to by se Leninovi náramně líbilo. Po roce 1917 zrušil všechny závazky dosavadního Ruska, aby mohl v klidu budovat nový svět. A dokud Stalin v pozdějších letech nevyvraždil tehdejší nadšené Piráty uvnitř bolševické strany, směli chvíli snít, že by naší planetě prospělo, kdyby se výdaje na zbrojení celosvětově snižovaly. Ostatně i současní komunisté dostali záchvat žárlivosti, že jim Piráti kradou jejich odvěká a časem prověřená témata zde.

Moc dobře chápu, že v očích oddaných příznivců Pirátské strany musím vypadat jako odporný starý bručoun, který schválně míchá jablka s hruškami, jen aby nepustil dopředu rozjásané mládí. A že oni budou jiní, protože vědí, co česká společnost potřebuje (viz poslanec Ferjenčík). Kdepak, ať to dělají, jak uznají za vhodné. Své voliče samozřejmě mají a budou mít další. Ale kouzlo je v tom, že společnost nesestává jenom z nich a že zrovna věk a zkušenosti, a také znalosti, tvoří základ pro uvažování, komu dát ve volbách hlas. Nejen v těch evropských.

Další vstup poslance Ferjenčíka zněl takto: „Domlouváme na Slovensku společný postup pro vyjednávání rozpočtu EU. Máme shodu: Chceme platit méně, dostávat víc a utrácet, jak chceme my. Mezinárodní politika je jednodušší, než si myslíte.“ Tady není jasné, jestli jde o trolling, nebo o upřímné vyznání zásad. Pokud to myslí upřímně, pak, alespoň pro mě, z toho vyplývá závěr: Děti si mají hrát, ale mimo reálnou moc.