Má se za to, že za apokalyptické nebo moralisticky černobílé vidění je zodpovědný internet, jehož algoritmy svolávají přívržence do dvou vyhraněných táborů.

To je nesmysl, ty nanejvýš dnešní spor zesilují, je třeba se ptát, odkud se vzaly ty dvě znesvářené strany, a proč je mezi nimi tak děsivé nepřátelství. Podle nedávného veřejného průzkumu v Americe, by si 20 procent demokratů a 16 procent republikánů přálo smrt (zatím naštěstí přirozenou) svých politických odpůrců.

S výjimkou několika rozumných anglických deníků a časopisů, které si ještě libují v inteligentním rozboru politiky, se ve slovní válce pomalu přestává argumentovat, protože ani jedna ani druhá strana se nedomnívá, že má diskuse nějaký smysl.

Cílem vyjádření je mobilizovat své příznivce a nesmyslnými hyperbolami a urážkami rozčílit a naštvat stranu protivnou k větší radosti a potěšení těch svých.

Ohromnou kariéru udělalo v Evropě i Americe nařčení z neexistujícího fašismu a přirovnání k Hitlerovi. Poválečné zděšení nad hrůzami nacistických továren na smrt (o stalinském gulagu a genocidě ukrajinských sedláků toho věděli málo) přimělo evropské politiky, aby protižidovské projevy postavili mimo veřejnou debatu a antisemitismus zahnali do podzemí.

Zhruba od osmdesátých let však začali obvinění z fašismu a antisemitismu používat západní liberálové proti svým konzervativním odpůrcům, zejména kritikům masové imigrace. V nultých letech tisíciletí už liberalismus mutoval do genderové a multikulturní ideologie, a tak se od té doby obránci lidské přirozenosti a národního domova i tradice, čili většina obyvatel, vystavuje palbě stejných nadávek ad hitlerum jako zanedbatelný počet vymírajících nacistických pohrobků. Evropa se nenachází v krizi 30. let a ani tzv. populisté nehlásí žádný kolektivistický nacionalismus a neplanou záští proti svým sousedům. Odmítají integraci EU, imigraci a multikulturalistický rozvrat společnosti.

K aféře vyloučení Václava Klause ml. z ODS za přirovnání direktivy EU s příkazem nástupu do židovského transportu a prezidenta Macrona s Hitlerem dnes šéfredaktor Echa Dalibor Balšínek přesně napsal, že „nic v současnosti nesnese srovnání s genocidou Židů a taková zoufalá hyperbola ukazuje … na intelektuální nedostatečnost”. To je sice pravda, ale jak si vysvětlit, že ji používají lidé zjevně inteligentní.

Balšínek si v obraně Klause protiřečí, když říká „že šlo o názor nebo o pokus jeho vyjádření”, to je čirý nesmysl, idiotské přirovnání je nadávka, nikoli mínění.

V zuřivém odsudku Klause se ozval Martin Fendrych a nelze s ním nesouhlasit v kritice otřesných hitlerovských hyperbol. Samozřejmě, že ty „odporné žvásty jsou za hranou přijatelnosti” a já bych dodal i urážlivou bagatelizací zavražděných.

Fendrych ale ve svém moralistickém exhibicionismu, prohlásil, že by Klausovi ruku nepodal, jako by zapomněl, že běžně ve svých komentářích mluví o „náckách” ačkoli dobře ví, že nacionální socialisté u nás nejsou, a mého přítele kardinála Duku napadl, že je „náckami cítit”. Hyperbola o to hrubší, že šlo o trestuhodnou urážku konkrétní osoby a nikoli jen neosobní Unie a nevědoucího Macrona.

Celá desetiletí používají liberální progresivisté „odporné žvásty za hranou přijatelnosti” a když jimi nakazili veřejný prostor a své protivníky, tak se ještě rozhořčují. Oba nesmiřitelné tábory by si měly dát pozor na jazyk.