Očima Saši Mitrofanova: Sněhy staré šestadvacet let jsou pryč

Byl to stejný sál, v královéhradecké Střelnici. I událost byla stejná, šlo o sjezd ČSSD. Dokonce řečník byl týž, Miloš Zeman. Skoro na den přesně před 26 lety v tomto sále na sjezdu zvítězil. Byl zvolen předsedou strany a zahájil svou úspěšnou (do roku 2003, ale pak zase od roku 2013) cestu k nejvyšším politickým funkcím.

Zároveň bylo minulý pátek všechno jinak. Není divu, čas pracuje na všem a na každém. A je pochopitelné, že pod jeho tlakem má člověk sklony připomínat sobě i druhým, jak býval mimořádně výkonný a dobrý.

Zeman proto mluvil o tom, že podle něj nikdo nemá tak velký potenciál voličů jako právě sociální demokracie. Řekl, že to jsou čtyři a půl milionu zaměstnanců, ale také dva a půl milionu starobních důchodců. A uzavřel, s jasným odkazem na vlastní minulost, že „největší tajemství sociální demokracie spočívá v tom, že umí, když se chce, že ze sedmiprocentní strany se může opět zdvihnout a že může opět vstoupit do Strakovy akademie hlavním vchodem. Když jsem to jednou říkal, nikdo mi nevěřil a za několik let se dveře Strakovy akademie otevřely“.

K paralele mezi rokem 1993 a rokem 2019 může svádět fakt, že ČSSD je dnes stejně nízko na žebříčku voličské přízně jako v době hradeckého sjezdu před 26 lety. Jenže při bližším zkoumání se ukazuje, že hodinky nejsou holínky. Zvláště když si jeden pamatuje, jak to tehdy bylo.

Zeman pozvedl sociální demokracii především jako protestní stranu. Shromáždil pod stranickým praporem všechny, kdo ze srdce nesnášeli názory, vystupování a kurz Václava Klause. Dnes byl měl být analogickým terčem Andrej Babiš, ale zatím důchodci utekli nikoli od něj, ale k němu. A od ČSSD.

Bez tehdejší aktivity městských liberálů ve straně by Zeman do Strakovy akademie hlavním vchodem vstoupit nemusel. Dnes mezi voliči sociální demokracie prakticky nejsou. Městští liberálové ale tvořili pouze část úspěchu ČSSD. Tahounem byl mix na první pohled nesourodých voličských skupin a jejich zástupců v samotné straně. Vedle sebe působili skuteční sociální demokraté, včerejší komunisté, populisté, národovci a přímí xenofobové, které Zeman speciálně uvítal slovy, že jde o návrat zdivočelých sociálních demokratů.

Dnes se zmíněné voličské skupiny rozprchly. Konkurence měla lákavější nabídku. A kdyby se vedení ČSSD rozhodlo, že upřednostní jediný směr, pak by mu zbyla opravdová sociální demokracie, která ale v Evropě prochází krizí, protože se mezitím změnil svět. U nás momentálně má váhu zhruba těch sedmi procent ČSSD. Sněhy staré šestadvacet let jsou pryč.