Pravdou totiž je, že mobilní data jsou v České republice drahá. Argument vysoké ceny kvůli malém používání uživateli moc neštymuje. Stejně tak jako poukazování na obtížnost a nákladnost budování infrastruktury. Česká republika je geograficky v podstatě kompaktní země. Potřeba výkonných vysílačů vzhledem k hustotě osídlení v jednom místě padá. Jediné město s více než milionem obyvatel je Praha.

Při porovnání podmínek budování patřičných sítí a následných cen mobilních dat nám přitom nemusí sloužit jen země, jako je třeba Polsko, Chorvatsko, Bulharsko nebo Finsko. Inspirovat se můžeme také v zemích, které jsou obecně přijímané jako mnohem rozvinutější. Třeba ve Velké Británii. Ta je členitá, Londýn je světová metropole a náklady na provoz sítí musí být enormní. Přesto si ve Spojeném království například můžete pořídit kartu velkého mezinárodně působícího operátora, který za patnáct liber měsíčně (442 korun) poskytne pět giga dat, tisíc minut volání a pět tisíc zpráv.

To vše bez tarifního závazku. Když se tedy zákazník rozhodne odstěhovat nebo změnit poskytovatele, můžete to udělat bez okolků a beze strachu ze sankcí. Taková služba stojí v přepočtu necelou pětistovku. V tomto ohledu je zřejmé, že paní ministryně se pustila na tenký led, který se pod ní podlomil. Její riskantní počínání vzhledem k veřejnému mínění může svědčit o několika věcech. Může být pravda, jak sama politička tvrdí, že údajně zlovolní žurnalisté vystřihli jen to, co se jim hodilo. Je možné, že řekla vět víc, ale už jen fakt, že mezi nimi byla ta směšně komická, svědčí o jistém druhu neschopnosti.

Když se musel ze Sobotkovy vlády poroučet ministr průmyslu Jan Mládek, vaz mu zlomilo také téma cen mobilních dat v naší zemi. Jakýkoliv další ministr, včetně paní Novákové, by měl tedy ve vlastním zájmu mít naučenou větu typu: „...udělám vše pro zlevnění…“. Další možnost je, že paní ministryně, která přišla ze soukromé sféry, kde mimo jiné předsedala Svazu obchodu a cestovního ruchu, skutečně kope spíše za operátory a velké společnosti než za běžné občany. Lidsky by to bylo pochopitelné, protože se po politice asi nechystá do důchodu. Veřejná funkce ale předpokládá, že v první řadě člen vlády hájí zájmy státu a jeho občanů, prostými smrtelníky počínaje.

V tomto ohledu by tedy bylo vhodné, aby na paní ministryni pršely také jiné otázky. Tak například co aktivně dělá pro to, aby naši zemi přivedla k ekonomice s vysokou přidanou hodnotou? Jak hodlá naše hospodářství upravit, abychom se nemuseli bát při každém ohrožení automobilového průmyslu? Ten tvoří devět procent ročního HDP. I kdyby náhodou tentokrát prezident USA Donald Trump nevyhlásil celní přirážky na evropská auta, může se to stát v budoucnu. Je tedy nezbytné se připravit. Paní ministryně by tedy mohla zvolit obranu vůči posměškům tím, že dokáže svou užitečnost. A ještě k těm vtipům na adresu ministryně Novákové – lidsky s ní soucítím, ale kdo s čím zachází, s tím také schází. Může si za to sama.