Článek
Britští poslanci nejdříve dokázali zdržet začátek rozpravy. Následně šéfce kabinetu uštědřili dvě rány. Prvně v historii odhlasovali, že je potřeba s vládou zahájit disciplinární řízení, protože prý zákonodárným sborem pohrdá. A přijali pozměňovací návrh, na jehož základě mohou ve věci brexitu úkolovat vládu. Pro samotný brexitový plán premiérky Mayové je to více než komplikace. Parlament jí asi moc konstruktivně nepomůže. Britští poslanci se totiž ve většině shodnou pouze na tom, že se jim nelíbí Mayovou vyjednaná dohoda s Bruselem.
Nesouhlasí s ní ale především proto, že se jedná o kompromis. To znamená, že z logiky věci ujednání nezachází do krajností. Nemůže tedy potěšit ani jednu stranu britské zákopové války. Pro stoupence setrvání v Evropské unii je to malá náhrada za plnoprávné členství se všemi právy a povinnostmi. Pro ty, kteří z Unie chtějí pokud možno hned a s hlasitým prásknutím dveřmi, to je zase přílišný ústupek. Má daleko k romantické představě o obnovené síle samostatné Velké Británie rozkročené jako v minulosti napříč světovými kontinenty.
Ani jedna z výše popsaných stran ovšem nemá dostatečnou sílu na prosazení své vize, takže výsledkem je smutný pohled na rozhádanou zemi. Co se týká členů britských konzervativců, ti nebyli zatím schopní sehnat ani dost podpisů na sesazení premiérky. Co se týká jejich oponentů, v čele s labouristy, ti se bojí jít otevřeně proti výsledkům referenda. Mezitím se pohybuje skupina poslanců toužících po novém referendu a těch, kteří se snaží věnovat pokud možno jiným věcem, pro které byli zvoleni.
Tak jako tak se ale zdá, že nikdo si skutečně nepřeje chopit se vesla. Komplexnost a časový tlak vyjednávání s Evropskou unií je zřejmě dostatečný strašák, který motivuje hrdinně mluvit z poslaneckých lavic bez zátěže odpovědnosti. Vše navíc ztěžují neblahé předpovědi z pera britské vlády a centrální banky. Odchod z Evropské unie s dohodou Mayové má britské hospodářství stát přibližně dvě procenta hrubého domácího produktu. Odchod bez dohody osm až devět procent. Dokonce i britský ministr financí přiznal, že z ekonomického hlediska by bylo nejlepší v Evropské unii zůstat.
To vše logicky vytváří zmatek, na jehož konci může být odmítnutí brexitu podle Theresy Mayové. Jiná dohoda s Unií ale na stole není, takže by vše pravděpodobně směřovalo k ochodu bez dohody. Takový vývoj by poškodil nejen Velkou Británii, ale také nás, zbývající členy Evropské unie. Není totiž nic horšího než nejistota budoucnosti. Bez dohody není například nikdo schopný zaručit práva Britů v Unii a unijních občanů ve Velké Británii, plynulost přepravy zboží a cestujících, uspořádání rybolovu v kanále La Manche.
Pokud ovšem výsledkem parlamentní debaty plánované do 11. prosince bude pouhé odmítnutí dohody bez alternativy, může se do hry dostat jiná možnost. Uspořádat další referendum. Jeden průzkum veřejného mínění za druhým ukazuje, že britští voliči by už tentokrát pro vystoupení z Evropské unie nehlasovali. Na novém zjištění vůle lidu by nebylo nic špatného. Lidé mění názory běžně a týká se to i celých států. Vždyť kdyby nebyla možnost rozhodnutí změnit, nemusely by se pořádat volby. Nové referendum na základě aktuálních informací by také mohlo britské premiérce zabránit, aby se její státnická urputná odhodlanost změnila v zaslepenou tvrdohlavost.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.