Ve Francii jsou protesty běžné, tento se ale liší. Neorganizuje ho žádná odborová centrála ani politická strana, i když Marine LePenová odsoudila zákaz úřadů demonstrovat na Champs-Élysées.

Žluté vesty, které nemají žádné vedení, jsou spontánním, zdola vzniklým hnutím lidí, kteří už nezvládají růst cen. Ty u benzínu za rok stouply o patnáct procent, u nafty to bylo dokonce 23 procent. Jeden z demonstrantů si stěžoval, že už teď za benzín zaplatí 250 eur měsíčně. A od nového roku má cena dále stoupat, protože daň z nafty vzroste o 6,5 centu za litr a z benzinu o 2,9 centu za litr.

Mnozí Francouzi jsou přitom na používání auta životně závislí. Přiznal to i prezident, když řekl, že Francie se dříve snažila přimět lidi, aby se stěhovali z měst na venkov a při cestách do práce nebo na nákupy využívali auta: „Zatlačili jsme je do té situace. Jsou jejími oběťmi.“ Od plánu zvýšit daň na naftu a benzín však neustoupil: „Nemůžete být v pondělí pro ochranu životního prostředí, a když nastane úterý, být proti zvyšování cen paliv.“

Rozhodnutí francouzské vlády je pochopitelné, spalování fosilních paliv se neobejde bez emisí, které zatěžují zdraví a přispívají ke zvyšování teplot, což může mít fatální důsledky.

Když stoupne hladina moří, ocitnou se pod vodou hustě obývaná pobřeží. Vyšší teplota taky rozšíří pouště a sníží produkci potravin. Obé může vyvolat rozsáhlé migrační proudy a dokonce vyústit ve války.

Ne náhodou ve středu přišla Evropská komise s návrhem, že by měla být Evropa do roku 2050 neutrální, co se týká skleníkových plynů, což znamená, že veškeré emise skleníkových plynů budou vyváženy uplatněním postupů pro jejich odstranění z ovzduší.

Případ Francie však ukazuje, že opustit fosilní paliva, která jsou hlavním zdrojem skleníkových plynů, nebude nijak jednoduché, protože moderní společnost je na jejich využívání založena a prostě ne každý může chodit do práce pěšky. Macron přitom volil tu nejčistší formu tlaku - ekonomickou. Nepřišel se zákazem prodeje, jako to EU udělala u silných vysavačů nebo u žárovek. I tak se tlak ukázal příliš velký. Proto taky protesty zasáhly celou Francii, konaly se na více než 1500 místech a 17. listopadu se do nich zapojilo 290 000 lidí, přičemž skoro milion podepsal petici proti zvýšení daně.

Lidé mají oprávněný pocit, že hlavní tíha dopadá na ně. O emisích a oteplování se mluví přes půl století, ovšem tvrdší normy omezující emise přišly v EU až v roce 2005 a do aféry dieselgate se považovaly naftové motory za dobré řešení.

Pak přišel zlom, začaly se preferovat elektromobily, které taky nejsou bez problémů. V akumulátorech jsou látky zatěžující životní prostředí, ale hlavně se musí elektrická energie pro ně vyrobit, na což obnovitelné zdroje nestačí. A už nikdo se neodvážil říci, že bude nutné změnit fungování společnosti, aby lidé nemuseli tolik dojíždět a zboží se neustále nepřeváželo, i když je to pro firmy výhodné. Vyrábí se v místech s levnější pracovní silou a dodává tak, aby se nemusely stavět velké sklady.

Francie se stala prvním kolbištěm, kde se bojuje o budoucnost Země. Kde se rozhoduje, zda se podaří zavčas opustit fosilní paliva, aniž by to bylo pro lidi neúnosné a nevyústilo to v mnohem rozsáhlejší a násilnější protesty, jako když řemeslníci a textilní dělníci z manufaktur rozbíjeli stroje, které jim braly práci, bez níž se nemohli uživit.