Donaldu Trumpovi se například podařilo spojit dosavadní rivaly. Schválně, vzpomeňme si, kdy naposledy se mocnosti Čína, Rusko, Francie, Německo, Rusko a Velká Británie na něčem zásadním bez účasti Spojených států shodly. Je to marné, tyto země se bez USA neshodly na ničem, co by stálo za řeč. Až do doby, než se Donald Trump rozhodl jednostranně odstoupit od jaderné dohody s Íránem.

Nejdříve se tedy ostatní signatáři rozhodli, že ujednání dodrží. Teď už se dohadují na systému, jak prostřednictvím náhradní měny obejít americké sankce. Nebývalá spolupráce věčných rivalů. Bez Donalda Trumpa by to nešlo. Pokus obejít Američany sice nemusí vyjít, ale vzpomínka na možnou mírovou spolupráci bez amerického jestřába zůstane. Můžeme tedy chovat naději, že i Ajatolláhové budou radši obchodovat než válčit.

Donald Trump se také zasloužil o větší jednotu členských států Evropské unie. Tradičně rozhádané země se už na květnovém summitu shodly, že se nenechají Američany vydírat v otázkách obchodu. Nebudou prý jednat s Washingtonem s pistolí u hlavy. Radši se jako jedna opravdová unie členské státy shodly na protiopatřeních.

Donald Trump také přispěl k rozvoji mezinárodního obchodu. Evropské státy totiž uspíšily uzavření dohod o volném obchodu s jinými zeměmi, třeba s Japonskem a Kanadou. Kdyby šéf Bílého domu netlačil, nic by tak rychle nešlo.

Donaldu Trumpovi se také podařilo přispět k určitému většímu propojení Asie. Po jeho vycouvání z Transpacifické dohody uvolněné místo rychle zaplnila Čína. Je to sice konkurent náš i Američanů, ale pravdou zůstává, že jiné než Trumpově vládě by se to asi nepovedlo. Takže opět, Donald Trump měl pravdu. Dokázal to, co nikdo před ním. Přišel o dohodu část vlivu v Asii i přes odpor tamních států. A protože v obchodní válce s Čínou začal střílet první, udělal z Číny oběť.

Donaldu Trumpovi může poděkovat také Rusko. Pokud se ještě někdo cítil nejistý ohledně výstavby plynovodu Nord Stream 2, po Trumpových vyděračských praktikách je rozhodnuto. Radši mít potrubí do Ruska a moci si vybrat, než záviset na Američanech. Třeba se nakonec díky americkému prezidentovi dočkáme narovnání vztahů s Ruskem podle principu rovný s rovným. Tedy Evropská unie Rusku peníze, ono jí suroviny a jsme si kvit. Bez úspěšné snahy Donalda Trumpa rozvolnit transatlantickou vazbu jako nikdo před ním, by snahy o opětovné smíření s Ruskem byly rozhodně těžší.

Své o tom ví nakonec Poláci, jejichž vláda měla naději na americké vojáky snad raději než evropské fondy. Poté, co prezident Duda zažil ponížení v Bílém domě, možná i Varšava bude cenit více členství v Evropské unii. Polský prezident totiž při podpisu dohody o partnerství s USA musel shrbeně stát vedle stolu, zatímco americký prezident pohodlně seděl. Smutné je, že polského spojence nechal v nedůstojné vazalské pozici, zatímco se severokorejským diktátorem se posadil k jednomu stolu jako rovný s rovným. V Evropské unii alespoň Varšava sedí s ostatními u jednoho stolu a má jeden hlas jako všichni ostatní.

Podtrženo sečteno, Donald Trump opravdu dokázal spojit to, co se zdálo nespojitelné. Rozdělit to, co se zdálo nerozdělitelné. Za dva roky odejde. Možná odejde za let šest. Zůstane ale lekce, kterou světu uštědřil. Pokud se dokáže vyhnout mačkání jaderného tlačítka, budeme na něj třeba vzpomínat jako na prezidenta – sjednotitele jiných národů. Akorát voliči, kteří by chtěli činit svou zemi opět velkou, neměli by sázet na politiky Trumpovi podobné. Jeho úspěchy totiž zatím jdou na úkor Spojených států, které se ocitají stále více v izolaci. Až je to k smíchu.