Na celé věci je navíc hrozné, že prohlášení přišlo v době výročí teroristických útoků z 11. září 2001. Po pádu dvojčat následovaly dvě války, v Afghánistánu a v Iráku. Obě jsou nechvalně známé svou délkou a neschopností Washingtonu vyhrát mír poté, co vyhraje válku. Což platí obzvláště v případě Iráku. V něm po porážce Saddáma Husajna mocenské vakuum obsadil takzvaný Islámský stát.

V Afghánistánu se bojuje dodnes, Tálibánu se stále daří. Jedná se zároveň o ukázku schopnosti zatáhnout spojence do konfliktu, protože ústup ze země by ji okamžitě proměnil v druhý Irák. Rejdiště teroristů, peklo sektářského násilí a ráj mezinárodního zločinu. I my tam tedy bohužel musíme zatím zůstat, ať se nám to líbí nebo ne.

Co se týká samotného trestního tribunálu, vznikl v roce 2002, následuje zvláštní tribunály pro zločiny ve Rwandě a po bojích po rozpadu bývalé Jugoslávie. Už tenkrát s ním odmítl spolupracovat americký prezident George Bush mladší, o což se přičinil také jmenovaný John Bolton. Pracoval pro Bushe na ministerstvu zahraničí. Barack Obama chtěl naopak s mezinárodním soudem spolupracovat. Existence soudu, ještě k tomu zaštítěného světovým společenstvím, by totiž měla být oslavou platnosti mezinárodního práva podle principu, že všem se měří stejně.

Válečný zločin, podobně jako jakýkoliv jiný zločin, je skutek, který má být po zásluze potrestán. V případě válečné zločinu je navíc o to hrozivější, když se jej dopouštějí příslušníci pravidelné armády. Tedy vojáci, kteří mají bojovat s jinými vojáky, kteří mají alespoň nějakou šanci se jim vyrovnat.

Pokud nějaký voják v záchvatu nervů vystřílí vesnici, je to zločinec, sprostý vrah. Pokud americká armáda vybombarduje svatbu vesničanů nebo nemocnici Lékařů bez hranic tak jako v Afghánistánu, souzeni mají být ti, kteří dali k útoku pokyn nebo učinili chybu. Jelikož si nikdo z nás nemůže být jistý zítřkem a může jen doufat, že bude i nadále žít v míru, musí minimálně existovat naděje v dodržování Ženevských konvencí a dalších úmluv. Musí také existovat naděje, že ti, kteří se proti nim prohřeší, budou za své činy pykat.

Spojené státy hodlají hatit práci soudního dvora také kvůli údajné ochraně Izraele, protože prý má právo na obranu. To sice má, ale opět - v duchu mezinárodních dohod a alespoň základní snahy nezabíjet nevinné. Je třeba mít na paměti, že kritika státu Izrael se nerovná automaticky antisemitismus, nýbrž je legální jako kritika jakéhokoliv jiného státu.

Ostatně Izrael Mezinárodní soudní dvůr v Haagu také neuznává. Podobně jako Čína nebo Rusko. Rozdíl ovšem je, že Spojené státy už nemohou tvrdit, že jsou v tomto ohledu lepší než Moskva nebo Peking.

Doufejme, že příští prezident Spojených států půjde příkladem a činnost mezinárodního orgánu v oblasti vyšetřování válečných zločinů podle principu „padni komu padni” podpoří. Není totiž důvod věřit, že americké úřady budou bůhvíjak k vlastním proviněním aktivně přistupovat teď nebo v budoucnu dřív, než je vnější okolnosti donutí.