Článek
Premiér má pravdu ve své tezi, že členství v evropském klubu je pro naši prosperitu i bezpečnost zásadní. Rozhodně má také pravdu, když říká, že kdo mluví o vystoupení České republiky z Evropské unie, ohrožuje její budoucnost. Dodal bych, že to obzvláště platí pro ty, kteří žádnou životaschopnou alternativu členství v Unii nenabízejí. Na několika příkladech vysvětlím proč.
Díky pravidlům Evropské unie máme hlas stejný jako mnohem větší země. Když tedy premiér Babiš přijel do Itálie, mohl s italským premiérem, zastupujícím šestkrát více obyvatel a třetí největší ekonomiku eurozóny, mluvit o migraci jako rovný s rovným. Nedávno jsme si připomněli, v rámci osmičkových výročí, jaké to bylo, podřizovat se silnějším před existencí Unie.
Díky pravidlům platným v Evropské unii také nemusíme trpět na hranicích v nekonečných frontách na hranicích. Volný pohyb osob je požehnání a nejen v době dovolených. Kdo tomu nevěří, ať se proletí nebo projede mimo schengenský prostor. Díky Unii také můžeme volat z jiných zemí Evropské unie, aniž by nás poléval studený pot z představy účtu za telefon. To samé platí pro využívání mobilního internetu.
Na členství v Evropské unii jsme zatím vydělali, a to nejen z hlediska dotací. Jsme exportní ekonomika a do unijních zemí směřuje většina našeho vývozu. Kdo argumentuje poměrem odlivu dividend a příjmů z evropských fondů, dopouští se zavádějící argumentace. Výdělky soukromých společností by odcházely tak jako tak. Je ovšem potřeba zajistit, aby v České republice zahraniční vlastníci platili daně a za důstojných podmínek zaměstnávali občany. A investovali do výroby s vysokou přidanou hodnotou, protože s levnými montovnami nás světlá budoucnost nečeká.
Je potřeba si také vysvětlit jednu zásadní věc. Vyvolávači odchodu České republiky z Evropské unie často v soukromí mimo záznam přiznají, že zas tak moc z Unie nechtějí. Ovšem veřejný nepřítel v podobě Bruselu jim získává politické body. Nic na tom nemění dávno odhalený fakt, že politici doposud využívali Evropskou unii jako otloukánka, na kterého shazovali své chyby, a naopak úspěchy společné akce si přivlastňovali.
Stoupenci odchodu České republiky z Evropské unie by nám také měli říci, jak by takovou akci chtěli provést ve světle probíhajícího brexitu. Velká Británie ve svém jméně nemá slovo „velká“ jen tak pro nic za nic. Vzhledem k jejím problémům z Evropské unie odejít a zároveň neutrpět škody je jednoduché si představit, jak bychom dopadli my. Není to přitom tak, že oškliví Evropané nechtějí občanům Spojeného království dopřát úspěch. Celý problém prostě plyne z faktu, že nelze nebýt členem Unie a mít zároveň všechny výhody.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Takže až budou zase naši pohádkáři básnit o odchodu z Evropské unie, že jim nevadí zchudnout a podobně, vzpomeňme si na osud ostrovní monarchie. Její voliči byli omámení sadou lží brexitářů a účelově rozdmýchanou nenávistí k „přistěhovalcům z východu Evropy“. Tedy k Bulharům, Rumunům, Polákům, ale také třeba k Čechům. Britští voliči teď čelí následkům, nepříjemné realitě a podle posledních průzkumů by referendum o členství Velké Británie dopadlo hlasy pro zachování svazku s evropským projektem. Je podružné, jestli Andrej Babiš podporuje členství České republiky v Unii také pro své osobní výhody. Důležité je, že zastává postoj výhodný i pro celou zemi. Takže za prounijní pozici díky, pane premiére.