Útok sebevražedného atentátníka v provincii Parván, který si vyžádal životy tří českých vojáků a zranění tři dalších a k němuž se přihlásilo hnutí Tálibán, nebyl jediným. V Dželalabádu byli zabiti tři afghánští vojáci, kteří se snažili zastavit dalšího sebevražedného atentátníka. Při explozi zahynuli i další dva vojáci. Úspěch přinesla Tálibánu i v pátek zahájená operace v provincii Uruzgán. Dobyl skoro celý okres Činarto, přičemž zabil 36 vojáků a zničil jednu armádní základnu.

Tálibán pokračuje v útocích zaměřených především proti aliančním a afghánským vojákům navzdory tomu, že se americký prezident Donald Trump loni v srpnu rozhodl zesílit vzdušné útoky. Jen od srpna do konce roku podnikly americké a vládní síly 2000 náletů, což bylo stejně jako za roky 2015 a 2016 dohromady.

Trump selhává, stejně jako před ním Obama, který sice dokázal po zvýšení počtu aliančních vojáků na 150 000 očistit od Tálibánu většinu země, jakmile se však mezinárodní síly začaly stahovat, tálibové rozšířili svou moc.

S odstupem let se naskýtá otázka, zda bylo rozumné zaútočit na Afghánistán, kde utrpěli porážku nejdřív Britové a pak Sověti. Válka v Afghánistánu však má úplně jiné pozadí než sporná invaze do Iráku na základě nepravdivých informací o zbraních hromadného ničení nebo angažmá v Libyi na straně povstalců.

Útok na Afghánistán byl odvetou za atentáty z 11. září 2001, které si vyžádaly na tři tisíce obětí. Podnikla je Al-Káida, jejíž vůdce Usáma bin Ládin v té době pobýval v Afghánistánu a tehdy vládnoucí Tálibán ho odmítl vydat. Vzhledem k rozsahu lze útok chápat jako vyhlášení války a bylo jasné, že ho nelze ponechat bez odvety. Muslimští radikálové potřebovali vidět, že Západ si nenechá vše líbit. A přijít na pomoc napadenému, s nímž jsme ve stejném vojenském paktu, je jaksi samozřejmé, ostatně o tom mluví článek pět Severoatlantické smlouvy.

Lze se samozřejmě zamýšlet nad tím, zda si Západ a potažmo Spojené státy dobře vybírají své spojence a dokážou-li vždy dohlédnout následky svých činů. Jedním z klíčových spojenců USA je nadále nedemokratická Saúdská Arábie, odkud pochází rodina bin Ládinů a která je jednou z kolébek radikálního islámu. Podobné je to s Pákistánem, jehož tajná služba ISI je v Afghánistánu velmi aktivní a spolupracuje i s některými vzbouřeneckými skupinami. Naskýtá se také otázka, zda bylo rozumné podporovat v době sovětského angažmá v Afghánistánu mudžáhidy, kteří proti němu bojovali a později se obrátili proti Západu.

Minulost však přepsat nelze a nyní nezbývá než dál bojovat. Důvod je prostý. Porážka USA v Afghánistánu by okamžitě posílila džihádisty v dalších oblastech světa, jako jsou Aš-Šabáb v Somálsku, Boko Haram na severovýchodě Nigérie a různé radikální skupiny v Libyi a Maghribu. To si nelze přát, i kdyby se rozhodli neútočit na Západ. Jejich nástup by vedl k dalším vlnám uprchlíků.

Doufat tak lze jen v to, že se nakonec podaří konflikt ukončit nějakou dohodou s Tálibánem, a ten bude skutečně souhlasit s tím, že v zemi zůstanou zahraniční základny, jak to podle amerického vyjednavače uvedl při jednom z tajných jednání. To si však vyžádá čas a do té doby bude nutné na Tálibán vojensky tlačit.