Nechci ani domýšlet, že by se některému ze záchranářů při odstraňování sutin něco stalo. Nebylo k tomu příliš daleko, když i statik upozornil, že se celá budova může kdykoliv zřítit. Část stropu se opravdu uvolnila a spadla na jednoho ze zasahujících hasičů, naštěstí ho ale nijak nezranila a mohu ho jen obdivovat, že i přesto pokračoval dál v zásahu.

Důvod, proč pokračoval nejen on, ale i všichni záchranáři s takovým nasazením po celý den, byl jednoduchý – stále byli pohřešováni dva z dělníků a očekávání bylo, že se zřejmě nacházejí někde pod sutinami. Z pohledu záchranářů šlo tedy logicky o boj s časem, protože každá minuta mohla rozhodovat o životě a smrti těch, kteří byli uvězněni někde dole. Pokud někdo nasazuje svůj vlastní život za někoho jiného, patří mu ohromný dík a velký obdiv.

A nyní k jádru pudla. Záchranáři své životy vůbec nemuseli nasazovat, stačilo, aby firma dodržovala všechny bezpečnostní předpisy a okamžitě by se vědělo, že pod troskami nikdo další není. Znát počet dělníků pracujících na jednotlivých směnách je opravdu základní bezpečnostní minimum. Pak by se samozřejmě nejprve zajistila stavba, aby nehrozil její pád a odklízecí práce by začaly až následně.

Že se něco podobného děje u menších staveb, to zřejmě většina z nás tuší, ale pokud jsme se do teď domnívali, že alespoň velké a zavedené společnosti veškeré bezpečnostní předpisy dodržují, tak je toto takové letní vystřízlivění. A to nemluvím o televizních záběrech z místa neštěstí, kde pobíhají dělníci bez helem a v oblečení, které naprosto neodpovídá předpisům.

Co s tím? Důslednější kontroly a zvýšení sankcí pro ty, kdo pravidla nedodržují. Příště to totiž nemusí skončit „jen“ třemi zraněnými dělníky, ale třeba naprosto zbytečně zmařeným životem hasiče, který ve snaze zachránit domnělou oběť, položí naprosto zbytečně svůj vlastní život.