Článek
Do lidové mluvy se zásluhou vrcholných představitelů státu dostalo několik subjektů, které můžou za cokoliv, i za podělané životy těch, kteří tomu chtějí věřit. Počítejme společně a předem se omlouvám, pokud někoho či něco vynechám.
Za všechno zlé můžou: Soros, Evropská unie, elity (v Česku jako plebejské společnosti z definice nemožné), pražská kavárna (vykonstruovaná Milošem Zemanem dle vzoru Stalinova pařížského šantánu z roku 1939) a nakonec zkorumpovaný Kalousek, symbol korupce (copyright Andrej Babiš). Z druhé strany občas slýcháme, že za všechno může Kreml.
U Kremlu to lze v mnoha případech doložit, ostatně Miroslava Němcová na základě neutajeného chování hlavy státu pochybnosti nemá: „Vidíme prezidenta Miloše Zemana, který své kroky směřuje ve prospěch Kremlu, nikoli ve prospěch České republiky.“ A právě Vladimir Putin je pokračovatelem metody, kterou vymysleli jeho předchůdci.
Pojednává se o ní zde. Shrnuto: jakmile se vám předloží tvrdá a pro vás nevýhodná fakta, utíkejte k osvědčenému: „A vy zas bijete černochy!“ Zájemce odkazuji na kremelský web, kde je skvělou ukázkou Putinův nedávný rozhovor, respektive kličkování s rakouským novinářem Arminem Wolfem.
Zbití černoši postupně zaplňují i prostor vytvářený našimi vrcholnými představiteli. Názorná ukázka je zde. Krásné to bylo i včera při jmenování Babiše předsedou vlády zde. Prohlásil, že tolerance komunistů je normální, protože takto byl zvolen i Václav Havel po listopadu 1989.
Připomíná to Rádio Jerevan. Je to pravda, až na to, že tehdy se komunisté báli pomsty a byli ochotni udělat cokoliv, a dnes se dostávají zpátky k ovlivňování politiky státu a vystrkují růžky. O nepatrných rozdílech mezi Havlem a Babišem raději cudně pomlčme.
Normálnost komunistického vlivu se snažil navodit i Zeman. Je sice nošením dříví do lesa připomínat, kolikrát a jak zásadně měnila současná hlava státu své názory na nejrůznější věci, dokazujíc, že není idiotem, ale stejně nelze odolat. V roce 1990 napsal týž Miloš Zeman o komunistické straně: „Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“ Dnes, jak vidno, nemá proti této rakovině nic – naopak ji pomáhá šířit.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Hledání zástupných terčů má v lidech vyvolat dojem, že papalášům je všechno dovoleno. Témuž slouží neustálé měnění Zemanových stanovisek ohledně detailů jmenování předsedy vlády. Ruku na srdce, divil by se někdo, kdyby prezident například v přiměřené době prohlásil, že Babiš se nedokázal dohodnout s KSČM, tudíž on jako hlava státu vládu nejmenuje a bude hledat jiného premiéra? Anebo by všechno zastínili zbití černoši?