Na izraelské straně byl zaznamenán jeden případ lehkého poranění kamenem. Můžeme jistě diskutovat o přiměřenosti hraniční obrany proti rozzuřenému davu ozbrojenému převážně molotovovými koktejly, kameny a noži, ale tak jako obvykle se teroristé chrání lidskými štíty a každý ví, že zapálené pneumatiky a kouřová clona jim slouží k úkrytu mezi zfanatizovanou mládež, kterou Hamas hecoval celé týdny.

Jedno je jisté, nekrvavá obrana gumovými projektily a slzným plynem za větrného počasí by proti 20 - 30 000 davu úspěch neměla. Hlavní útok demonstrantů byl namířen na hraniční místo nejbližší jen kilometr vzdálené osady Nahal Oz. A kdyby byť ozbrojeni jen noži prorazili, nastala by nepochybně jatka. Protože se tak ale nestalo, je obviňován napadený Izrael.

Žádné podrobnosti střetu většinu západoevropských komentátorů nezajímají, vidí v Gazanech oběť a sympatizují i se sebevražedným genocidním fanatismem, dobře totiž vědí, že je izraelsko-arabský konflikt neřešitelný, pokud uznávají právo Palestinců na návrat na území Izraele.

Všechna jednání o míru a dvoustátí na tomto bodě zkrachovala, protože by vedla k masakru a likvidaci židovského státu. Při jeho vzniku v roce 1948 žilo na území Gazy zhruba 80 000 lidí a po přívalu 200 000 uprchlíků, kterým nebylo umožněno získat egyptské občanství, vznikl ohromný zajatecký tábor. Není divu, že jej nechtěl získat Egypt po šestidenní válce zpět.

Živí jej humanitární organizace, EU a úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA). Ten registruje dalších 3,5 miliónu potomků původních uprchlíků v táborech na území Libanonu, Sýrie a Jordánska.

Už dnes patří malá enkláva k nejpřelidněnějším místům světa (1,9 miliónu obyvatel) a při porodnosti téměř africké se brzy stane neobyvatelná. Její populace, v podstatě zajatec teroristické bojůvky Hamasu, je po třech vyprovokovaných válečných konfliktech s Izraelem a sporem s Palestinskou samosprávou izolována od světa.

Trpí zhroucením infrastruktury (voda, kanalizace) a nedostatkem elektřiny, kterou platí a nyní omezila Palestinská samospráva.

Kvůli podpoře teroristů muslimského bratrstva na Sinaji s ní téměř uzavřel hranici i Egypt. Pod vládou Hamasu, jak napsal týdeník The Economist, se z Gazy „stalo lidské smetiště”.

Za války v roce 2014 jedna raketa M-302 zasáhla izraelskou Haderu vzdálenou 100 kilometrů. Jedinou efektivní obranou proti vojenské agresi byla blokáda. Neumožnit Hamasu, aby se znovu ozbrojil.

A tak nezbylo fanatikům než se stát opět obětí a získat alespoň sympatie světa. Vyvolali šílený beznadějný útok nezaměstnaných mladíků na ozbrojenou hranici s Izraelem.

Nikdo nepochybuje, že je život Palestinců v táborech zoufalý. Měli by však mít možnost žít normálně v arabských zemích. Získají svůj stát jen tehdy, pokud uznají existenci židovského státu a přestanou jeho obyvatele ohrožovat.

A Západ by měl odsuzovat především arabské šílenství, a nikoli civilizované úsilí Izraele ochránit své obyvatele. Proč tomu tak není? To je ovšem jiný příběh konspirativního iracionálního myšlení a démonizace Židů.