Před chvílí jsem zhlédl třetí, závěrečný díl projektu ruského televizního publicisty Leonida Parfjonova Ruští Židé. Pro zájemce je zde.

Židé, kteří uvěřili bolševikům, že bude líp jejich potlačovanému národu, tvořili po roce 1917 kostru sovětské totalitní společnosti. Společně s příslušníky jiných národů SSSR vybojovali pro Stalina vítězství ve druhé světové válce. Mysleli si, že ho vybojovali také pro sebe. Ale šlo o tragický omyl.

Stalin po válce rozpoutal státní antisemitismus na úrovni, kterou carské Rusko neznalo. Ilja Erenburg se stal jediným osloveným, který odmítl podepsat Stalinem iniciovaný dopis sovětských Židů, v němž se měli přiznat ke všem hříchům vůči sovětské moci. Následovat měla jejich deportace na Sibiř, po vzoru již provedených vysídlení.

Tyran pak nařídil jiný text dopisu, ale naštěstí zemřel. Příroda se ukázala být moudřejší než lidé. Státní antisemitismus však nevyvanul a vyvolal židovský disent i židovskou emigraci.

Dnes v Moskvě vládne režim, který navazuje na ten sovětský nikoli v antisemitismu, ale v zacházení s jinak smýšlejícími. Tři dny starý dokument, jak to dělá, je zde. Kdo vítá Noční vlky v Praze jako místopředseda ČSSD zde, je pomocníkem represivní moci, která mlátí neozbrojené občany a zatýká děti. Ve stejné skupině je prezident Miloš Zeman s tvrzeními o novičoku, kterými posloužil Putinovi na úkor českého státu.

Často zaznívá, že je třeba být vděčný Rudé armádě za záchranu národa před nacistickým vyhubením. To je pravda. Ale komu bychom měli být vděční? Maršálům, generálům, nebo snad Smerši? Ne. Pouze těm vojákům, o kterých napsal Josif Brodský, že statečně dobývali hlavní města nepřítele, ale do svého se vraceli sevření strachem.

Když nezahynuli v zajetí, protože SSSR neměl o své zajatce zájem, nebo nešli po návratu do gulagu, mohli jakž takž přežívat. Pokud se nestali úplnými invalidy. Ty Stalin v roce 1948 nařídil posílat do vyhnanství, aby nevedli antisovětskou agitaci kvůli tomu, že je stát nechal pomalu umírat.

Žít Stalin déle, rozšířily by se jeho chutě za hranice SSSR. Ostatně to v Československu už začalo. Gottwald nechal popravit své soudruhy na Stalinův příkaz.

Pamatuji si bývalé řadové vojáky oné války. Neslavili, většinou mlčeli a pili. Někteří do němoty, aby nemysleli na to, co s nimi udělal režim, za který nasazovali život. Řečeno slovy dobové písně, byl to svátek se slzami v očích. Ti, kteří dnes v Rusku a na cestách po Evropě vykřikují, že můžou tehdejší výprask vůči Západu zopakovat, jsou nebezpeční šašci.