Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Nebezpečné porozumění populistických prezidentů USA a Francie – Thomas Kulidakis

Novinky, Thomas Kulidakis

Donald Trump a Emmanuel Macron si při společném setkání ve Spojených státech tak moc před kamerami notovali, ruce si tiskli a vzájemně se poplácávali, že už chyběl jen pověstný polibek, který proslavil bývalý sovětský vládce Brežněv.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

Mezi oběma světovými státníky prý panuje osobní porozumění a sympatie, které dokáže přebít i jejich údajné rozdíly v pohledu na různé problémy světové politiky. A jelikož jsou oba populisté, měli bychom se před jejich přílišným porozuměním mít na pozoru.

Dobře to ukázal případ posledního útoku na Sýrii, při němž se oba rozjaření válečníci ani nenamáhali počkat na nezávislé, na místě provedené šetření pracovníků Organizace pro zákaz chemických zbraní. Její výsledky měly říci, co, zdali a jak se vlastně stalo. Místo toho se údajné „chytré a krásné rakety“, řízené nepříliš stabilním a hlavně impulzivně jednajícím šéfem Bílého domu, rozlétly na výzkumné středisko, v němž kdyby se skrývaly chemické látky, byla by katastrofa na světě. A to za asistence právě francouzského prezidenta a britské premiérky.

Té se tím podařilo dát na chvíli zapomenout na stále hůře probíhající jednání o brexitu, Macronovi se podařilo odpoutat pozornost od masivních stávek ve Francii a Trumpovi se podařilo na chvíli uniknout před rozličnými aférami, pornoherečkami počínaje a stále nestojícím plotem na hranicích s Mexikem konče. A jelikož především Emmanuel Macron a Donald Trump mají společné to, že vyrostli na populismu, jeden liberálním a druhý pravicově národoveckém, je třeba se obávat, čeho by se ještě byli schopni ve svém velikášství dopustit.

Nebezpečné by například bylo, pokud by skutečně francouzský prezident dokázal, že jeho změna názoru na jadernou dohodu s Íránem vydrží i po politikově návratu ze Spojených států amerických. Do Washingtonu totiž původně přijel hájit pozici společnou Číně, Evropské unii i Rusku. A to, že je třeba zachovat pracně vyjednanou úmluvu o omezení íránského jaderného programu výměnou za ukončení mezinárodních sankcí.

Je nanejvýš nemilé, že francouzský prezident dokázal změnit názor doslova během pár hodin a po schůzce s americkým protějškem začal mluvit o možnosti dojednat dohodu novou. Na to by ale musel přistoupit Írán a ostatní mocnosti, které k tomu nemají důvod.

Francouzský prezident také přijel v neformálním zastoupení celé Evropské unie, přičemž měl také trvat na dodržování klimatické dohody z Paříže. Nijak zvláště ale pro ni nehoroval. Spíše vyšel vstříc Donaldu Trumpovi, který si stěžoval, že s Evropskou unií se mu špatně jedná a radši by měl proti sobě jednotlivé evropské státy. No aby také ne. Jednotlivé členské státy totiž těžko budou čelit americké velmoci při vyjednávání téměř o čemkoliv. Půlmiliardový blok Evropanů, to je už ale jiná káva.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Zkrátka a dobře, je pochopitelné, že pánové mají rádi záři reflektorů, rádiové vlny i fotky v novinách a videa v televizích. Jenže oba disponují jaderným arzenálem a mají nemalý vliv. Proto pro nás ostatní, prosté občany, nezbývá než doufat, že když už to tentokrát nedokázal prezident Macron, alespoň jiní státníci budou nevyzpytatelného Donalda Trumpa krotit.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám