Článek
Vzít si trochu odstup je často zajímavé. Vidíte lépe trendy a nerozčilují vás maličkosti. Výroky a triky českého politického rybníčku - když jste 4000 km daleko - vám tak nějak splývají. Shrnující dojem praví, že s Babišem nikdo vládnout nechtěl, ale „simsalabim“ - teď už to chce pět stran natvrdo a ještě předseda ODS dojednává zahraniční politiku.
Menší část občanů sledovala olympiádu, kde se nám v hokeji nepodařilo porazit 38. výběr Kanady a skončili jsme bez medaile.
Další výraznější linkou byla kampaň, že z Evropské unie nesmíme nikdy, „nííkdýý” a za žádných okolností odejít. Tahle kampaň začala bez důvodu, zničehonic, ale měla široký záběr různých mudrců, podnikatelů evropského typu a hlavně lidí, co je evropská byrokracie živí. Zajímavé. Kdejaká média a servery se předháněly, kdo k tomu ještě přinese nějaké (úplně stejné) stanovisko.
Připomnělo mi to mládí a měsíc československo-sovětského přátelství. Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!
Myslím, že Evropská unie (a role národních států) je zcela jiná, než byla, když jsme do ní vstupovali, a občané by měli mít právo se v referendu vyjádřit, zda to ještě považují za únosné.
Ale tenhle komentář je o odstupu a o jelenovi.
Odstup fakt nezaškodí. Třeba moje australská sestřenice mi onehdá vyprávěla, že za 20 let byly v australské televizi jen dvě zprávy o České republice. První byly povodně v Praze, s pohledem na Hrad a Karlův most. No a druhá byla, když předseda strany „Důchodci za životní jistoty“, pan Kremlička, se nečekaně nedostal do parlamentu, ale splnil slib/sázku a sežral toho živého velkého brouka. Myslím, že šlo o potemníka moučného, ale to sestřenka nevěděla a já nevím, jak se řekne anglicky „potemník“.
No ale minulý týden dominoval českému veřejnému životu jelen. Nejprve jelen zaútočil na člověka. A poněkolikáté - bude zastřelen. Čím dál vyšší nasazování zpráv o jelenovi na zpravodajských serverech. Něco se musí stát. Tři petice. Drama. A pak již šťastné politické finále. Jelen přežije a bude v Lánech. Respektive „jelena zachránil ministr Brabec“ a podobné nesmysly. Možná to bude i v úterý na schůzi v parlamentu.
Dle mého názoru patří jelen do lesa, a ne do nějakého „jeleniária“, kde si ho fotí a zírají na něj turisti a krmí ho pomalu. Tak asi žádný div, že si zvykne na lidi a je pak nebezpečný, když nemá nejlepší náladu. Jde o divoké zvíře. Jak mi řekl jeden šumavský myslivec, „jelen není koza“. Tak ho pak málem zastřelí a řeší se to na nejvyšší úrovni.
Mimochodem lidé na Kvildě by určitě byli radši, kdyby jim ministr Brabec nevnutil ekologickými aktivisty připravený zákon o ochraně přírody, přes odpor takřka všech šumavských obcí a Jihočeského a Plzeňského kraje. Než - že kromě kůrovce - zachraňuje i jelena.
Jelen je klikař, zastřelí ho až po čase v Lánské oboře. A neměl špatný život. Kvilda i Lánská obora jsou obě nádherná místa, jedna z nejhezčích v republice. Obora v Lánech (místní tam chodí na tajňačku na houby) je magické místo asi pět krát pět kilometrů jižně od Lánského zámku. Není tam telefonní signál ani nic. Zato vidíte jak na safari stovky jelenů, daňků a všech možných zvířat. Krásná krajina Křivoklátska okolo. Potoky a rybníky, dole pak vodní nádrž Klíčava. Krása, kde na 30 kilometrech čtverečních nikdo není.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
Tady bude jelenovi dobře.