Andrej Babiš ve středu po jednání s ČSSD řekl, že aktuálně jedinou variantou je vláda ANO se sociální demokracií a podporou komunistů zde. To je sice silné prohlášení, ale mělo by se brát když ne s rezervou, tak aspoň s odstupem.

Za prvé je příliš brzy – proběhla teprve první schůzka. A sociální demokraté se po ní zásadním deklaracím vyhnuli. Strany si podle nich vytyčily devět okruhů, o kterých budou v příštím týdnu dál jednat. Prioritami pro ČSSD jsou podle Jana Hamáčka zvýšení životní úrovně občanů, růst mezd a platů nebo problematika exekutorů. Sociální demokraté se chtějí zaměřit na progresivní zdanění i sektorovou daň zde.

Za druhé dal Babiš oranžovým veřejně a dost nevybíravě na srozuměnou, že kdyby měli v plánu dodržet usnesení svého sjezdu, tak se ať raději rovnou sbalí a odejdou do opozice. Příslušná část usnesení totiž zní: „Sjezd považuje účast trestně stíhaných osob ve vládě ČR za zásadní problém a vyzývá hnutí ANO, aby do pozic členů vlády ČR nenominovalo osoby obviněné nebo trestně stíhané, a odblokovalo tak vznik možné stabilní vlády.“

A Babišova odpověď? „Bude to stále stejné, budu jediný kandidát až do smrti.” Jinými slovy, chcete-li do mé vlády, strčte si, milí socani, vaše usnesení víte kam, tady velím já. Hamáček tak má dvě možnosti. Buď říci, že sjezd strany, kterou vede, má pro něj nesrovnatelně vyšší cenu než přání Andreje Babiše. Anebo, obráceně, že přání Andreje Babiše je víc než usnesení sjezdu strany, kterou Hamáček vede. Musí dospět k rozhodnutí, a to se pak nějak vysvětlí.

Například kdyby se Babišovi poddal, mohl by posléze přijít na sjezd a pak na vnitrostranické referendum s návrhem, že Babiš tedy vládu osobně povede, protože je větší pes, ale zároveň bylo vyjednáno čtyři pět programových bodů, za které by se dalo škrtnutí sjezdového usnesení směnit. Upřímně řečeno by to nepřekvapilo, protože když někdo někam moc chce, překážky neuznává. A nové vedení ČSSD do vlády míří očividně.

Vzniká spíše jiná otázka. Hamáček sází na kartu, kterou už beznadějně prohrál jeho předchůdce Bohuslav Sobotka. Ten totiž doufal, že si přijetím sociálně přívětivých vládních opatření nakloní voliče z pevného jádra ČSSD. Stal se opak, utekli k Babišovi. A to byl Sobotka premiér.

Proč by se měli voliči vracet k minoritní partaji ve vládě Andreje Babiše, který beztak prodá všechny úspěchy jako své? Přesvědčí je snad Hamáček svým charismatem? V této disciplíně je se Sobotkou ve stejné výkonnostní skupině.