Článek
Poslední problém se ukázal těsně před zimní olympiádou, kde v rámci nečekaného oteplení vztahů mezi Jižní a Severní Koreou budou sportovci obou zemí pochodovat pod jednou vlajkou. Právě to pobouřilo Japonsko.
Při předolympijském utkání hokejistek byla na bílém poli nejen modrá silueta Korejského poloostrova, ale i ostrůvek Tok-do, skalisko v průlivu mezi poloostrovem a Japonskými ostrovy, na který si Tokio klade nárok, i když leží blíž Jižní Koreji.
Japonsko Tok-do, kde kdysi žili dnes vybití tuleni, připojilo na počátku 20. století v době postupného ovládnutí a následné anexe Koreje. Od roku 1954 je na ostrůvku jihokorejská hlídka a v roce 1997 uzavřely Jižní Korea a Japonsko dohodu, která rybářům z obou zemí umožňuje u ostrovů volně lovit. Japonsko si však na skaliska nadále dělá nároky. Proti vlajce protestoval mluvčí japonské vlády Jošihide Suga a Soul ustoupil, když slíbil, že ohlídá, aby se ostrůvek na vlajce už neobjevil.
V prosinci se opět otevřel spor o Korejky, které byly za druhé světové války nuceny poskytovat sexuální služby (japonským) císařským vojákům... Byť je naživu jen poslední dvacítka těchto žen, téma je žhavé, což ukazuje míru napětí mezi oběma státy.
To však není jediný problém, který dělí Soul a Tokio. V prosinci se opět otevřel spor o Korejky, které byly za druhé světové války nuceny poskytovat sexuální služby císařským vojákům. Nová vláda prezidenta Mun Če-ina nesouhlasí se stávajícím urovnáním z roku 2015. Tokio sice posledním přežívajícím poskytlo kompenzace ve výši 8,8 miliónu dolarů, omluvilo se a přijalo odpovědnost. Avšak nadále popírá, že by nesla vinu císařská armáda, protože dívky do armádních nevěstinců dodávali civilisté. Jihokorejští aktivisté proto před japonskými konzuláty dál vztyčují sochu jedné takové ženy, což zase vadí Tokiu. Byť je naživu jen poslední dvacítka těchto žen, téma je žhavé, což ukazuje míru napětí mezi oběma státy.
Přispívá k němu i to, že vysocí japonští představitelé stále navštěvují šintoistickou svatyni Jasukuni, která připomíná japonské oběti válek a kde je uložen i popel několika válečných zločinců. To vadí i Číně, která nemůže Japonsku zapomenout statisíce obětí japonské agrese z let 1937–1945, zejména brutální masakr po dobytí Nankingu v prosinci 1937, kdy bylo povražděno nejméně 260 tisíc civilistů.
Japonsko a Čína také vedou spor o ostrůvky Senkaku ve Východočínském moři, u nichž se pravidelně objevují hlídkové lodě jedné ze stran a občas tam připlouvají i tchajwanské. Peking už oblast ostrůvků zahrnul do zóny, kde se musejí letadla identifikovat.
Historii i hrozbu Severní Koreje všichni využívají pro vlastní cíle.
Ekonomicky silná Čína, která usilovně modernizuje armádu – vyvíjí radary obtížně zjistitelná bojová letadla páté generace a staví už druhou letadlovou loď – se netají svými imperiálními cíli. Klade si nároky nejen na 90 procent rozlohy Jihočínského moře, ale i na velkou oblast moře Východočínského, kde leží ostrůvky, pod nimiž se prý nacházejí bohatá ložiska plynu.
Historii i hrozbu Severní Koreje všichni využívají pro vlastní cíle. Japonsko buduje a modernizuje protiraketový systém, který má likvidovat severokorejské rakety, ale stejně dobře poslouží i proti těm čínským nebo ruským. Koupilo i americké stíhačky páté generace F-35. Japonská vláda také usiluje o opatrnou demontáž poválečné pacifistické ústavy, podle níž může mít země jen síly domobrany, které však nesmějí působit v zahraničí. Zatím se podařilo změnit výklad, takže mohou být japonské síly využity i k obraně spojenců, byť nebude Japonsko napadeno. A čtyři japonské vrtulníkové výsadkové lodě nelze ani náhodu vydávat za obranné.
Z pohledu Středoevropana si je dobré uvědomit, jaká je škoda, že na Dálném východě není obdoba EU.
Rovněž systém americké protiraketové obrany THAAD rozmístěný v Jižní Koreji, který má sloužit jako ochrana proti severokorejským střelám, se dá dobře použít i proti raketám čínským. Však proti němu také Peking protestuje.
Vzhledem k panujícímu napětí mezi státy v oblasti, které se snaží za každou cenu prosazovat své partikulární zájmy – přičemž nelze pominout ani Rusko — to pomalu vypadá, jako by společný severokorejský nepřítel byl prvkem stability, což samozřejmě neplatí. Ale faktem je, že i bez KLDR by oblast byla ohniskem napětí, a ne náhodou se už Barack Obama soustředil na asijsko-pacifickou oblast jako na ohnisko možného konfliktu, kde je nutné posílit americkou přítomnost.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Z pohledu Středoevropana si je dobré uvědomit, jaká je škoda, že na Dálném východě není obdoba EU. Možná by ekonomiky asijských tygrů rostly kvůli hloupým byrokratickým opatřením méně, ale na EU je nejcennější právě to, že zamezila dalším konfliktům mezi svými členskými zeměmi a hrozbu válek na starém kontinentu minimalizovala.