Článek
Vzhledem k tomu, že se Babiš zatím seriózně nepokouší sestavit vládu, která by dostala důvěru, je velmi pravděpodobné, že jeho menšinová vláda důvěru nezíská. A leckoho nyní - po zveřejní Zemanova „jízdního řádu“ - může napadnout, že to nejspíš bylo od počátku součástí společného Zemanova a Babišova plánu.
Zmíněné načasování totiž nepochybně Zemana posílí, protože nemálo občanů nebude chtít riskovat, že by země měla mít nového nezkušeného prezidenta v době, kdy ji vede vláda bez důvěry a kdy mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby začne Babiš z pověření prezidenta teprve jednat o sestavení vlády ve druhém pokusu. Druhé pověření Babiše se přitom jistě odehraje s příslušnou pompou na Hradě, před televizními kamerami.
Před volbami je samozřejmě běžné využívat veškerých taktických výhod, které se politikům nabízejí. I tak je otázka, zda je vhodné, aby stávající prezident „kreativně“ používal lhůt daných ústavou (anebo naopak absenci takových lhůt v případě některých ústavních kroků) k tomu, aby dosáhl znovuzvolení. A to i proto, že tak z pozice své funkce využívá nástrojů, které nejsou jeho protikándidátům k dispozici.
Což nás přivádí k dalším otázkám týkajícím se Zemanovy férovosti. Prezident totiž také odpírá svým vyzyvatelům možnost utkat se s ním v přímé debatě, protože lidé prý dostatečně znají jeho názory. To je sice pravda, ale voliči by měli mít možnost porovnat i obecně známé prezidentovy názory v přímé konfrontaci s jeho vyzyvateli. Právě v takových momentech se nejlépe ukáže, kdo je kdo a jak jsou na tom kandidáti s ovládáním svých emocí, zdravím, apod.
Tvrzení, že Zeman nedělá kampaň, je pak už čirá „podpásovka.“ Jeho prezidentská kampaň „neoficiálně“ běží na plné obrátky v podobě výjezdů do krajů, pravidelných rozhovorů (často až se směšně servilními moderátory) v médiích, jakož i v podobě distribuce i masivní propagace jeho knihy „Dokážeme si vládnout sami“.
Kdyby v prezidentově předvolebním vystupování neexistovala tato zřejmá dvojakost a účelovost, asi by na sociálních sítích nyní neprobíhala zdánlivě absurdní diskuse. V ní se diskutéři dohadují, zda zveřejnění článku hájícího sovětskou invazi v Československu v roce 1968 na webu ruské státní televize zrovna v době Zemanovy návštěvy v Rusku, jakož i a následný Zemanův „rozhořčený“ tlak na ruské představitele, aby se od textu distancovali (což hned udělali, přičemž vyšel vzápětí na témže webu pochvalný text o Zemanově opozici vůči okupaci v roce 1968), nebyl jen zorchestrovanou součástí Zemanovy prezidentské „nekampaně“.
Shrneme-li, v prvním kole prezidentských voleb před nás za šest týdnů předstoupí kandidát Zeman, který prý nedělal žádnou kampaň, ačkoliv se veškeré jeho počínání v posledních týdnech - zřejmě jen naprostou shodou náhod - jako kampaň jeví. A to velmi intenzivní.
Navíc kandidát, který na jedné straně uvážlivě buduje vztahy s Ruskem, proti němuž západní demokracie podle něj neuváženě vyhlásily sankce, což jistě potěší nemalou část jeho postkomunistické klientely. Ale též kandidát, který v otázce cti svojí země odvážně vyčiní ruským představitelům přímo v Moskvě, což zase potěší národovce a možná i mnohé liberály. No nekupte to!