Očima Saši Mitrofanova: ÚS se postaví Zemanovi a Babišovi, bude-li třeba. Ale dříve mohou občané

V pondělí jsem měl tu čest být hostem studentského spolku Kappa Omega, vnímat názory budoucích právníků a naslouchat esu ústavního práva, profesoru Janu Kyselovi. Pouštěli jsme se do živých debat. Pro mě bylo povzbudivé po pracovním pobytu mezi jedinci s jinou strukturou mozku nasát atmosféru, v níž se Ústava považuje za nezpochybnitelný základ.

Naštěstí mohou i ostatní, kteří přítomni nebyli, najít mnohé z řečeného zde. A jako nesmírně důležitý doplněk k celé této tematice, která se může zdát odtažitá jen člověku bez zájmu o směrování společnosti, zaznělo ve veřejném prostoru i jasné slovo předsedy Ústavního soudu zde.

Jazyk ústavních právníků neovládám, proto stručně oč šlo, dle míry mého pochopení. Po nedávných sněmovních volbách je reálná situace, že společnost budou chtít přetvořit k obrazu svému dva silní jedinci, prezident Miloš Zeman a Andrej Babiš, kterého Zeman chce udělat premiérem, i kdyby trakaře padaly. První možnost, jak tomu předejít, si nechali občané, kteří by si autoritářskou formu vládnutí nepřáli, proklouznout mezi prsty ve volbách do Sněmovny.

Zeman i Babiš jsou upřímní. Jeden by rád stabilizaci společnosti po čínském způsobu a likvidaci novinářů (případně dalších, kteří se mu nebudou líbit) po způsobu, který musel veřejně zkritizovat pro zbytečnou otevřenost dokonce Vladimir Putin. Babiš vyslovil názor, který před ním měl nejdřív Lenin, pak Hitler: parlament je žvanírna. Náhled do vlastní mentality, který poskytl na místě tábora v Letech, je rovněž stylový zde. K tomu lze připočíst nelíčený údiv nad tím, že někdo chce demokraticky volit mezi různými kandidáty: „Ale proč? Aby to bylo v rozkladu? Aby se to totálně rozvrátilo. Proč?“

Ti dva se spojili, prezident popřál Andrejovi hodně štěstí s vládou a řekl, že u něj má i druhý pokus, kdyby poprvé neuspěl. Ty dva nelze brát jako záruku dodržení demokratických pravidel. Oba jdou jinou cestou: apelují na masy. Jsou to vůdci hodící se svým naturelem do ochlokracie, nikoli do demokracie. V ochlokracii vůdce pojímá masu takto (z Puškinova Rozsévače):

„Nuž, pas se, lide! měj si hody! -

„Nuž, pas se, lide! měj si hody! - Tys k hlasu cti hluch beztoho.

„Nuž, pas se, lide! měj si hody! - Tys k hlasu cti hluch beztoho. Co dobytek má ze svobody?

„Nuž, pas se, lide! měj si hody! - Tys k hlasu cti hluch beztoho. Co dobytek má ze svobody? Jen bít a střihat nutno ho.

„Nuž, pas se, lide! měj si hody! - Tys k hlasu cti hluch beztoho. Co dobytek má ze svobody? Jen bít a střihat nutno ho. Tvým dědictvím je s rodů v rody

jen bič a s rolničkami jho.“

Pojistkou chránící vládu lidu, demokracii, od přerodu ve vládu lůzy, ochlokracii, je v našem státě Ústava. Je velmi cenné, že Ústavní soud je odhodlán bránit ji proti Zemanovi a Babišovi. Jenže i občané mají možnost tuto tendenci významně oslabit. Stačí v lednu zvolit jiného prezidenta.