Článek
A ten kolektivní pud je vždy zdravě vůči establishmentu negativní, v poslední době dokonce konzervativní, a říká, takhle to dál nejde, dělejte s tím něco. Co, to přesně neví a vědět nemůže, není ani jednotný, je na elitě, aby vycítila lidový odpor a nabídla nové tváře, nový obsah i tvar.
Ta ale u nás na lidovou touhu po radikální změně, po reformě neefektivní přebujelé státní správy, odpovědět neuměla. Stát trpí nejen přebujelým byrokratismem (Parkinson), ale je ještě navíc zahlcen legislativou Evropské unie a národní politika má značně svázané ruce.
Ani politici pravice, jimž fouká vítr do plachet, nedokázali ze svých hlav vypudit překonané pravolevé vidění světa a pokusit se o formulaci národně-konzervativní politiky proti liberálně globalistické ideologii.
Nedaří se to nejen u nás, a to z prosté příčiny. Lidová vzpoura je konzervativní, ale elita konzervativce postrádá a většina je v zajetí neživotného projektu EU s celou její ideologickou nadstavbou špatně pochopených práv a rovnostářství, multikulturalismu, feminismu, inkluze pofidérních menšin i antidiskriminačního nepřímého uznání politických ambic islámu, jež většinu obyvatel tolik odpuzuje.
Zastydlý revoluční projekt EU není schopen zařadit konzervativní zpátečku ke spolupráci a konkurenci národních států a vede dál „normalizační” pusté řeči o další integraci, občany zjevně odmítané.
Jestliže v zastupitelské demokracii rozhodují volby s nabídkou stran (oživení zprofanované značky ODS těch extra pár procent zklamaných podnikatelů nezachrání), tak se nedivme, že lid bere ty, co nějak formulují jeho neuvědomělou vůli po změně – představu státu jako soukromé firmy Babiš, antiislámskou přímou demokracii Okamury a chaotický protest pirátů. Tatam je pravolevé zápolení. To naši kulturně nejbližší sousedé, ti se poučili. Jejich Volkspartei se schýlila napravo a protestní hlasy do jisté míry vstřebala.
Český politický pat a zmatek nemá na svědomí hloupý protestující lid, ale neschopná elita a hlavně média, jež zplodila Babiše, jak sám přiznal ve Sněmovně při kritice machinací s Čapím hnízdem a korunových dluhopisů.
„Postava úspěšného miliardáře tepajícího polistopadové poměry byla natolik přitažlivá, že se zapomněli ptát, kdo tu vlastně o morálce káže. Zda on sám nebyl dlouhá léta součástí jím kritizovaného systému a pohádkově na něm nezbohatl. Neptali se, kdo z politiků mu v minulosti pomohl, jak získal prvotní kapitál, kolik peněz jeho firma vysává ze státu a evropských fondů. Babiš dával jedno kritické interview za druhým a stal se ikonou podnikatelského umu a ctnosti, do níž mnozí vkládali naděje na změnu. Díky novinářům, tehdy ještě nezávislým!” (Fr. Mikš, šéfredaktor Kontextů).
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Moudrý lid ovšem Babišovi plnou moc neudělil a stát se firmou Agrofert nestane. Ale s českým samurajem to bude vláda revoluční. Jako jediná na světě zakáže politický islám (šaríja) a do liberální demokracie zavede neliberální plebiscit jako stálou formu vlády. Možná že se Češi v tradici svých dávných defenestrací opět stanou revolučním předvojem Evropy.