A je to tak. V minulosti se volby nesly ve znamení nemocničních poplatků, navracení rodinného stříbra, boje proti rozbujelému úřednímu šimlu nebo přechodu od centrálně řízené ekonomiky k ekonomice tržní. Prostě se vždy našlo téma, které společností hýbalo natolik, aby se na něm daly snadno a dobře sbírat body.

Když budeme postupovat v časovém sledu, zjistíme, že v porevolučním nadšení se budoval kapitalismus bez přívlastků. Který často skončil rozkradením privatizovaného majetku.

Po tomto období přišel Miloš Zeman, nyní prezident, tehdy ještě v plné síle, jejímž se zdá nyní pouhým stínem. Snažil se přesvědčit, že kapitalismus může mít lidskou tvář. Následně doprivatizoval většinu toho, co zbylo, a uzavřel opoziční smlouvu.

Ale ještě nebyl konec ekonomickým tématům. Občany velice zajímaly nemocniční poplatky, proti nimž bojovala levice. Jiné zase pravicové výzvy k údajně nutnému šetření. Ale už to nebyl ten velký souboj levice a pravice.

A tak se není co divit, že se zklamaným voličům začaly podbízet „trendy strany“.

Jednu dobu byli moderní zelení, kteří se tehdy ve vládě moc nepředvedli, a získali přezdívku „béčko“ ODS. Jindy zase „vévečka“, jejichž působení bylo podobné absurdní reality show.

Posledním výstřelkem sezónních trendy stran se nyní zdají piráti, kteří snad jsou schopni slíbit vše, co je může vynést k moci. A pak SPD Tomia Okamury, který své tažení za mocí, penězi a slávou postavil mimo jiné na boji proti migrantům, kteří nepřišli. A požadavku přímé demokracie, která je v desetimiliónovém státě prakticky nemožná z důvodu specializace.

Hnutí ANO Andreje Babiše je také trendy strana, ale vymyká se mistrným marketingem. Po čtyřech letech u vlády dokáže stále přesvědčovat, že není klasická politická strana. To je kumšt. Před ním musí blednout závistí i ti, kteří dokázali před lidmi udělat z knížete Schwarzenberga „pankáče“. A Miloše Zemana představit jako prezidenta všeho lidu, nezávislého a nestranného, jen ne pro bohaté.

Nu a proč to vše píši. Letošní kampaň byla dlouhá, místy únavná a také nechutná. Jako mnoho kampaní před ní. Tentokrát se ale hraje především o to, zdali zvítězí um marketérů, nebo schopnost kritického myšlení voličů. A proto snažně prosím, pojďme k volbám v co nejhojnějším počtu, každý hlas se počítá. Zhodnoťme si své sociální postavení, přečtěme si programy, uvědomme si své zájmy, nepodléhejme sezónní módě. A nepřeceňujme volební kalkulačky a předvolební průzkumy.

A hlavně hledejme spíše plány vedoucí k prosperitě. Jsou lepší než laciné kritizování současných neduhů, bez nabízení funkčních řešení budoucích. To totiž umí každý. Hlas srdce a rozumu, nechť zvítězí nad umem píáristů a marketérů, jejichž postupy vypadají mnohdy takto.