Neuvěřitelné! V zemi spoutané přebujelou byrokracií, regulacemi, dotacemi, kontrolním hlášením a různými předpisy musí mít úředník velkou odvahu, aby udělil výjimku nebo rozhodl dle zdravého rozumu a nikoli, jak bývá běžné, „vím, že je to nesmysl, ale nedá se nic dělat”.

Těch šest zničených podniků, jimž daly soudy za pravdu, je špička ledovce, za nimi je několik set dalších (dvě třetiny pokutovaných), které se soudně nebránily, protože vědí, že vládne formalismus. Sta propuštěných pracovníků, zničené majetky a někdy i celoživotní podnikatelské úsilí, něco takového si civilizovaný stát prostě dovolit nemůže. To není záležitost statistiky (3,7 procenta neúspěšných soudních řízení ministerstva), ale etiky. Kvůli popravě několika nevinných jsme kdysi zrušili trest smrti.

Obstavení majetku má výjimečně smysl v případě vážného podezření, člověk ale nemusí být statistik, aby si nevšiml, že 457 takových opatření za rok 2013 narostlo za čtyři léta do výše 1561 a to svědčí o extrémní aktivitě, jež hraničí se šikanou. Z hlediska zdravého rozumu má ministerstvo umožnit dlouhodobé splátky, a ne podnikatele likvidovat. A malé ryby nechat plavat, jestliže náklady na výběr daní převyšují výnos. Nikdy jsem za celé desetiletí exilového nakladatelování v Anglii nezažil finanční kontrolu.

Nikoli mediální štvanice, ale skandál je úděsný. Daňoví poradci se shodují, že většina pokut je u nás udělována za čistě formální nedostatky. Byrokrati by měli absolvovat povinné školení, aby pochopili, že podnikatelé představují hospodářskou sůl země a zajišťují blahobyt národa, nikoli úředníci, vybrané daně a pokuty. To by jim ovšem nesměli závidět svobodu a majetek.

Skandál finanční správy vyjevil ještě jeden, zřejmě u nás neřešitelný problém. Její ředitel Martin Janeček hájil dva stejné (soudně zrušené) zajišťovací příkazy ve výši 200 miliónů za dlužnou DPH: „Úředníci neměli jinou možnost. My jsme částku museli požadovat dvakrát, protože když máme dva instituty, které můžeme na danou situaci použít, musíme použít oba.“

Ztratil rozum? Nebo se za popřením logiky skrývá obava z ještě většího skandálu  záměrné likvidace podniku, jak naznačuje odposlech hovoru jeho někdejšího šéfa – velkopodnikatele. Tak či onak Janeček nemá na ministerstvu co pohledávat a za způsobenou škodu by měl nést i osobní finanční zodpovědnost, a ne ji hodit na stát.

Sympatický ministr Pilný (nehodlá už za stranu „Ano, šéfe” kandidovat), slíbil nápravu v podobě mírnější „metodiky” ministerstva. Předpisy ale zdravý rozum nenahradí. I úředník se má svobodně rozhodovat a neschovávat se za předpisy. Zastupuje totiž civilizaci Desatera, která sloučila řád se svobodou, na rozdíl od východního otroctví, kde vládne oligarchie a její zkorumpovaný aparát. Tažení proti krácení daní se zvrátilo v paušální postih vinných i nevinných, protože žádná byrokratická pravidla morální integritu nenahradí.