Za uplynulých bezmála třicet let jsem viděl v akci stovky politiků, od prezidentů a premiérů až po řadové straníky. Pozoroval jsem střídmé pragmatiky, naivní mladíky, namyšlené papaláše, upřímné vlezdoprdelky, všehoschopné talenty léčící si komplex méněcennosti z dětství, mafiány po politickém coming-outu, delegáty z provozu, kteří myšlenkově ustrnuli v dávných časech, a další typy.

Včerejší bufonáda poslanců ANO ve Sněmovně mě s těmito zkušenostmi zdánlivě překvapit nemohla. Byl k vidění ministr, jehož řeči ve slabších povahách mohly evokovat představu spiknutí proti jeho stranickému šéfovi v resortu jiného ministra. Někdejší komunistický lampasák, který mluvil jako na politickém školení mužstva. Dáma, jejíž myšlenkový svět se točí už jen kolem jedné starší události jako striptérka kolem tyče.

Předvedli se dva právníci, z nichž se jeden bodře, druhý zádumčivě snažili nahlas sami sebe přesvědčit, že bydlí sice spolu se zbojníky, ale mají personální splachovací záchody, takže je všechno O.K. A pak neprávník, který se chlubil, že za dvě hodiny zhltl 3500 stran právnického spisu a hned pochopil, že zákon porušen nebyl.

Bylo na nich něco zásadně jiného než na typech, které defilovaly v uplynulých bezmála třiceti letech? Ano, bylo. A není to jen charakteristika, kterou jim dal Lubomír Zaorálek: genetičtí egoisté. Ta bezpochyby sedí. Kdo jiný se mohl přihlásit s vidinou politického prospěchu pod křídla oligarchy v době, kdy žádný program kromě ovládnutí státu jako firmy neměl? Egoisty a kariéristy však jsou a byli mnozí další mimo ANO. Zásadní rozdíl je v tom, že nešli okatě a nestoudně sloužit jednomu jedinému člověku.

I za dob největší stranické slávy Václava Klause a Miloše Zemana zůstávaly v ODS a ČSSD ostrůvky skutečné pozitivní deviace, tedy lidé, kterým se kultík šéfů zajídal a kteří se ozývali. V souvislosti s ANO víme o jediném hlasu, který řekl: Babiše a Faltýnka vydat. Patří Pavlu Teličkovi, ten ale poslancem Sněmovny není. Ti, kteří včera veřejně soutěžili o přízeň vůdce, jsou spíše genetičtí kmáni. Jinými slovy ten druh lokajských plebejců, o kterých mluvil rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek zde.

Jaká atmosféra mezi nimi panuje? To dosvědčila žena, která v sobě našla sílu vymanit se z tohoto područí zde. Kam nás vedou? To jim vzkázal na Twitteru pan Richard Balasz: „Bránite Babiša rovnako ako Slováci svojho času Mečiara. Vy asi fakt potrebujete padnúť hlavou rovno do hnoja, aby vám to došlo. Ako nám.”

Jak to může vypadat, až nás tam dovedou a jejich šéf bude řídit stát jako firmu? Třeba takto zde.