Tříčlenné uspořádání je populární. Trojčlenka. Tříhlavý drak. Útočná trojice. Trojitý skok. Teď si tuto formu vypůjčila ČSSD. Dnes ještě před devatenáctou hodinou to byl jediný muž, který kumuloval podoby předsedy strany, premiéra a volebního lídra. Simsalabim! Roztrojil se.

Místo předsedy je teď Milan Chovanec, místo volebního lídra Lubomír Zaorálek, a premiérem (nebo taky místo premiéra?) je stále Bohuslav Sobotka. Zaorálek požádal novináře o dva dny hájení, než dokončí běžící agendu ministra zahraničí, pak se bude věnovat médiím a veřejnosti a vysvětlovat, jak povede ČSSD stále nahoru po duze stoupajících preferencí. Chovanec zas má za úkol sjednotit stranu, která prý volby vyhraje. Sobotka dotáhne vládu.

Efekt, kdy se jeden muž rozdrobí a jsou z něj tři, přičemž jeden je pořád týž, není obvyklý pro lidské vnímání a skutečně nějaký čas potrvá, než bude moct být podle prvních signálů vyhodnocen. Ale forma trojnožky není pro polistopadovou ČSSD úplně nová. V půlce devadesátých let se před volbami objevil trojobrázek, na němž byli Miloš Zeman, Petra Buzková a Stanislav Gross. Hezky to vypadalo: zralý muž, výrazná žena a nezbedný klučina, a všichni v jednom stranickém dresu. Voličům se to dle tehdejších výsledků ČSSD docela líbilo.

Jenže to byl takový lehký klam. Všichni tři sice měli v tehdejší straně funkce ve vedení, ale ČSSD řídil jeden jediný muž a to velmi rezolutně. Jmenoval se Miloš Zeman. Výrazná žena a nezbedný klučina ho ve skutečnosti nesnášeli kvůli jeho jájství a on jim to opětoval. Ale tehdy na lidi působili svěže, nebyli okoukaní a dlouho se jim ten klam dařilo živit.

Když to porovnáme s dnešním zjevením, kdy se lidem na televizní obrazovce představili tři oranžoví bohatýři, lze i bez vhledu do budoucna zaznamenat pár odlišností od doby před dvaceti lety. Zeman, Buzková a Gross, každý po svém, dokázali promlouvat ke svým stoupencům – ano, neměli jen obecně voliče strany, ale i vlastní fankluby. Vyzařovala z nich energie, byť různého druhu.

Jeden dnešní bohatýr, Sobotka, po oznámení, že pod tlakem spolustraníků, kteří zas jsou pod tlakem voličů, hází flintu do žita, si už na reka ani nehrál. Další dva Čurilové Plenkovičové rovněž nevystřihli žádné elektrizující projevy. Působili dojmem, že jim docházejí baterky. Skleslí byli. A hodně okoukaní.

Možná mají v Lidovém domě na skladě živou vodu. Ale než ji najdou a přinesou, mohli by si půjčit od Andreje Babiše. Ten v radostném záchvatu po roztrojení ČSSD vypadal, že jí snad trochu přebral.