Podle ní se mohli provozovatelé restaurací naprosto svobodně rozhodnout, jestli chtějí kuřácký, nekuřácký nebo smíšený podnik. A na svobodné vůli zákazníků bylo, jestli do takového podniku půjdou. Rozhodl tedy systém nabídky a poptávky. Vše odpovídalo právu svobodné volby. Jak to ve svobodné společnosti uznávající práva soukromého podnikání, vlastnictví i osobní svobody má být.

Teď je všemu konec a provozovatelé restaurací, barů, vináren, kaváren, klubů a jiných podniků nebudou mít na výběr. Stejně tak jako jejich zákazníci. Naprosto absurdní je, že toto nařízení neplatí pro zahrádky. Může tedy dojít k situaci, že nekuřáčtí návštěvníci se v parných letních dnech budou muset zdržovat uvnitř. Pokud tedy nebudou chtít vyjít na zahrádku, kde budou pravděpodobně sedět kuřáci.

Schizofrenní situace nastává v přístupu státu, který na dani z cigaret v roce 2016 vydělal přes 54 miliard korun. Na rok 2017 se prozatím odhaduje schodek rozpočtu 60 miliard korun. Pokud by vypadly příjmy státní pokladny z cigaret, byl by schodek rozpočtu téměř dvojnásobný. Proto je opravdu schizofrenní brát od 30 procent obyvatel-kuřáků tak velké peníze a na druhou stranu z nich dělat občany druhé kategorie, kteří si nezaslouží ani oddělenou kuřárnu bez obsluhy. Jedna ruka státu bere, druhá odstrkuje.

Pokud se ministerstvo zdravotnictví a nejrůznější protikuřáčtí aktivisté zaštiťují starostí o zdraví populace, je zajímavé, že se tedy za jejich snahy neprosadil úplný zákaz legální drogy tabáku. Jestliže je to takové zlo, tak ať je nelegální podobně jako jiné drogy. Ale to by zase chyběly peníze. A oněch 54 miliard nejde do zdravotnictví, ale do celého státního rozpočtu. Pokud nechtějí kouření zcela zakázat, mohly by tyto peníze jít na prevenci nebo přímo do zdravotnictví.

V neposlední řadě je třeba říci, že opravdu velký problém jsou například nemoci z obezity. Na ně umírá mnoho lidí, stát vynakládá nemalé peníze. Takže příště se budou lepit v zájmu veřejného zdraví ošklivé obrázky na tučné, přeslazené a přesolené nápoje a potraviny? Nebo je také zatížíme vyšší daní?

Další otazník vzbuzují takzvané antikonfliktní týmy, které mají chodit tišit kuřáky před restauracemi. A také protikuřácké hlídky různě nazývané. Částečně se o vše mají starat soukromé firmy. Není těžké si představit mírně přiopilé občany, jak se dostávají do vážných sporů. Nejen s nějakými hlídkami, ale i s těmi, kteří mají tu smůlu a bydlí poblíž nějakého podniku určeného ke scházení.

Nově přijatá ústava je skutečně prazvláštní počin. K vypočítání otazníků, které vzbuzuje, rozhodně nestačí jeden komentář. Důležitá je budoucnost. Nabízí se v zásadě tři scénáře. Zákon bude platit a díky lidové tvořivosti budou jak houby po dešti růst nejrůznější soukromé kluby, zájmové spolky, místa natáčení dokumentů o kuřácích a podobně.

Nebo to dopadne jako v jiných zemích Evropy, kterými se zastánci normy tak rádi zaštiťují. Tedy vše se zmírní, kuřárny se zřídí. Nebo budou prostě občané zákon do jisté míry ignorovat a stát bude dělat, že to nevidí.

Anebo budeme svědky možnosti čtvrté. Tedy kreativity, která doplní, přetvoří nebo zruší nový protikuřácký zákon, který byl podle všeho psán podle receptu pokus a omyl. Nový protikuřácký zákon není bojem proti závislosti, ale otravováním lidí, od kterých stát zároveň bere peníze. A jak ukázal vývoj v ostatních zemích Evropy, žádný protikuřácký zákon nevedl ke snížení prodeje cigaret. Po dvou letech se počet prodaných cigaret vrátil na původní hodnoty.