Včera jsem opět stál uprostřed stovek lidí na pražském Václavském náměstí. Kolem to tleskalo, bušilo do velkého bubnu, z pódia se hrálo a mluvilo, promítala se videa a lidé si to užívali. Byli tam dobrovolně, s chutí, a jak jsem se díval na tváře kolem, i s prožívaným citem.

Kdyby se někdo v tu chvíli dostal do mé hlavy, asi by se podivil. Napadaly mě vyloženě pracovní úvahy. Politický komentátor má ve své činnosti dvě fáze. Studuje materiál a snaží se pochopit, co se vlastně děje. Jakmile nabude dojmu, že má vysvětlení, s nímž může jít mezi lidi, oslovuje veřejnost a nabízí jí svoje chápání.

Ve druhé fázi musí počítat s velkým, občas nepřekonatelným odporem. Je logický. I když mají lidé zájem o politické dění, drtivá většina z nich vykonává vlastní profese a má běžné povinnosti. Nemůžou ležet v nikdy nekončících informacích. Standardní je tedy reakce typu Neruš mi mé kruhy.

Anebo taková, kterou pregnantně vyjádřil mezi koly prezidentské volby 2013 jeden starší inženýr: „Nekupujeme si noviny proto, abychom se dozvěděli, jaká je pravda. Platíme si vás proto, abyste nám potvrdil, že pravdu máme my.“

Když jsem minulou středu a pak včera poslouchal řečníky na Václavském náměstí, měl jsem opatrnou radost, že lidé, kteří mluví, i ti, kteří se tam shromáždili, nastoupili dobrovolnou cestu k poznávání politiky. Občansky už byli na úrovni, přišli bránit ústavu a demokracii proti jejich nepřátelům Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi.

Mezi středami proběhl znatelný vývoj. Zatímco nejdříve zazněl požadavek na Zemanovo okamžité odstoupení, posléze byl ztlumen. Politicky byl nulový, a hlavně byl nevymahatelný. Zůstal ale požadavek, aby finance nevedl nikdo z ANO. Z úst moderátora, který týden předtím poněkud nepřesně připsal premiérovi Bohuslavu Sobotkovi spolupráci s KSČM, bylo nyní slyšet, že Sobotka oslabil protest, když přijal kandidaturu Ivana Pilného.

Při vší úctě ale toto řeší politici. Protestující na náměstích k tomu mají oprávněně názor, může se jim řešení líbit nebo s ním můžou nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím v této chvíli mohou udělat. Jenže pozor! Nejpozději v říjnu budou pány situace oni, tentokrát s volebním lístkem v ruce. Pak se uvidí, co z politických mechanismů pochopili a v čem vidí priority.

Leitmotivem včerejšího Václaváku však bylo: jít k volbám, volit demokraty, nevolit Zemana a Babiše, nevyvyšovat se nad ty, kteří váhají, ale vysvětlovat jim své rozhodnutí. To jako smysl občanské akce s politickou náplní podle mě naprosto sedí.