Článek
Jejich odpor je nadějí, že snad ono okřídlené „každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží”, jak si kdysi povzdychl reakcionář a filozof Joseph-Marie de Maistre, ukáže český národ v dobrém světle. Protesty proti antisystémové straně Ano, šéfe jsou zásadní, ta totiž napadá zevnitř ony nepsané zvyklosti liberální demokracie, bez nichž ztrácí smysl. Stává se pouhou fasádou samovlády, jakou vytvořil čekista Putin v Rusku.
Demokracie je totiž ze své podstaty slabá, její nenahraditelnou předností je schopnost vyměnit vládu (bez občanské války či vojenského převratu), a to dříve než zbytní, ale tu, kterou si z omezeného výběru politických stran zvolí, vždycky včas neprokoukne, a když se začne chovat nepřístojně nebo neústavně, nezbývá než jít do ulic.
Ani republikánská ústava ani americký vynález „brzd a protiváh” duchovní aristokracii nevytvoří. Ta je ovšem nezbytnou podmínkou dobré vlády. A protože elitu pěstuje kultura a tradice, žádal Aristotéles, aby athénské školy vyučovaly ctnosti. Doufejme, že i české učitelstvo tak činí a skauting mu pilně pomáhá.
Bonmot G. K. Chestertona platí i o nás: „Není pravda, že máme v politice moc lumpů, nemáme dost lidí, kteří by je odsuzovali” a dodejme – ve veřejném prostoru dnes a denně. Proto mě přepadá tak trochu smutek, když čtu některé politické komentáře v zaprodaných Babišových listech.
Dříve jsem mohl s jejich autory nesouhlasit a někdy i vášnivě, ale nikdy bych je v nejmenším nepodezíral, že nepředkládají nebo pokřivují své autentické názory. Nepochyboval jsem ani, že se novináři z Mafry koupit nedají, i když se zdrží kritizování novomajitele.
Co si ale dnes myslet o jinak inteligentním Janu Macháčkovi, když napadá premiéra za rozvrat vlády, dle hesla nikoli vrah, ale zavražděný je vinen.
On, který si kolikrát stěžoval na šílenou dobu postfaktickou. Ví přece, jak dlouho vyhníval vřed Babišových financí, jak dlouho trvalo, než se premiér a zákonodárci vzchopili, byť poněkud nešťastně až před volbami.
Jak může upřímně mluvit o nezávislosti Finanční správy nebo Babišových financministrů, což neví, že v ani hnutí, ani straně jsou všichni Babiš, nebo dokonce považovat pokračování koaliční vlády za prioritu, neboť by „pod plnou kontrolou ČSSD mohla rozdělovat nejrůznější gigantické zakázky, například o dostavbě jaderných bloků a přidělit zakázku Číňanům nebo Rusům”. Neví snad, že by to do voleb ani nestihla? Má snad nějaké důkazy, že by nejen teoreticky mohla, ale i chtěla?
Po skandálu s nahrávkou o strategii politika/majitele médií a závislosti novinářů, mezi něž spadá i on sám, dobře ví, že financministr veřejně lže a na západ od našich hranic by nevydržel ani pět minut.
Doufejme, že pouliční protesty image mafiána přece jen trochu poškodí, nejde už jen o škody materiální (EET).
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.