Článek
Dění kolem demise vlády má dvě roviny. V jedné běží standardní tahy, kterými se snaží zúčastnění zvýhodnit svou pozici, nebo alespoň odvrátit nebezpečí.
Začal Bohuslav Sobotka, který si ze dvou špatných variant vybral tu špatnou, ze které má aspoň nějaký manévrovací prostor. Kdyby přišel s návrhem na odvolání Andreje Babiše, zůstal by přitlačen ke zdi dvěma těžkými těly, která by patřila Babišovi a prezidentu Miloši Zemanovi. Takto zatím stále dýchá.
Ve stejných šlépějích pokračoval Babiš. Obava z toho, že mu někdo koukne pod prsty na ministerstvu financí, vedla k podmíněnému reflexu v podobě požadavku na dovládnutí v demisi.
Navázalo na to grémium ČSSD, které tuto variantu zmínilo jako nejprůchodnější. Jak uvedl místopředseda soc. dem. Jan Birke, „když nebude (Babiš) ovládat finanční správu, tak začnou kontroly, které on si nepřeje“. Je tedy zbytečné plýtvat energií.
Do třetice se pojistili lidovci. Podle Pavla Bělobrádka má smysl vláda ve stejné konfiguraci, ale bez Sobotky a Babiše. Odpoledne je na řadě se svou polívčičkou prezident. Nikdo neví, kolik do ní dá soli a chilli. Ale i on bude usilovat o co největší výhodu pro sebe před volbou hlavy státu. Potud opravdu běžný provoz, byť za méně běžných okolností.
Druhá rovina je od politiky odvozena, ale jde v ní o pocit. Za sebe říkám, že je dobře, že vřed praskl. Není z hygienických důvodů optimální, když spolu musí zasedat lidé, kteří vůči sobě mají obrovskou nevraživost, a tvářit se, že je všechno OK. Jakmile jsou od sebe protivníci odděleni a neberou si servítky, když mluví o tom druhém, je pro nás posuzovatele a následné voliče jasnější, kdo je kdo.
Babiš a Sobotka budou v předvolebním čase dvě nejsledovanější postavy. Vlastně už jsou, první kolo proběhlo. Pobavila mě souvislost, na kterou upozornil pán na sociální síti ZDE. Je to tak, Babišův slovník zavání žumpou ve chvíli, kdy si myslí, že ho veřejnost nesleduje, a kolovrátkovou demagogií před veřejností.
A je úspěšný! Tato paní to ve stylu komunistické lidové agitky 50. let vyjádřila za všechny podobně obdařené občany ZDE. Pěšáci totality nevymřeli a nyní se dá očekávat jejich aktivita.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Je to tak dobře. Odér žumpy je nesnesitelný, když se do něj násilně rozptyluje osvěžovač vzduchu. Až začne nepřikrášlený rozkvět žump, třeba ten naturální puch bude konečně vadit většímu počtu voličů. Anebo naopak zvítězí filozofie „smrádek, ale teplíčko“. V této situaci je každý svého štěstí strůjcem. Může volit a ví, co a koho by zvolil.