Článek
V případě samotného Sobotky se nejedná o rozhodnutí zbabělé, jak se veřejnost snaží přesvědčit jeho odpůrci. Ani o rozhodnutí hrdiny, jak naopak tvrdí jeho zastánci. Ze všeho nejvíce se jedná o výsledek zhodnocení reálných možností, kterých předsedovi sociální demokracie mnoho nezbývalo.
Je totiž pravda, že s šéfem hnutí ANO 2011 se pojí mnoho otazníků. Pořízením korunových dluhopisů Andrej Babiš získal možnost snížit svou daňovou povinnost. A z jejich výnosů si každý rok přijde na hezkých přibližně devadesát miliónů korun. Vše bylo sice legální, ale ve světle zavádění EET coby nástroje hlídání i nejmenších podnikatelů stěží velmi morální a pro občany v dobrém slova smyslu inspirující.
Ostatně po dlouhé době se teď ministr financí uchýlil k obhajobě, že jeho krok byl logický, protože byl podnikatel. Zcela pochopitelné také je, když říká, že nikdo nechce platit na daních víc, než musí. Nu ale do politiky vstupoval s heslem srdnatého boje za výběr daní a proti nejrůznějším únikům. Mezi další kauzy patří otázka dotací Čapího hnízda, o jejichž okolnosti se zajímá evropský protikorupční útvar OLAF.
Připomeňme si, že se k hnízdu nejdřív Babiš nechtěl znát, pak tvrdil, že je dětí, a jinde zase prohlásil, že je to jeho nejúspěšnější projekt. Ostatně v Čapím hnízdě hodlá mít svatbu. Ke všemu přidejme vlastnictví řady médií v České republice a máme ingredience pro výbušný koktejl. A v tomto ohledu má pravdu opozice, která říká, že měl premiér jednat dávno. Místo bezzubého vyslovování opravdu posledního, ale posledního ultimáta, dokdy má ministr financí vše vysvětlit. Nebo ho odvolá.
Po tom všem Sobotkovi nezbývalo než přistoupit k činu. Pokud by Andreje Babiše neodvolal, byl by za slabocha. Pokud by odvolal a prezident Miloš Zeman, který si už delší dobu s předsedou hnutí ANO rozumí, by odvolání nepřijal, Sobotka by byl zase za slabocha. Rozhodnutí rezignovat se tedy jeví jako jediné možné řešení, které dá Sobotkovi možnost zachovat si tvář a voličům rozdat znovu karty.
Hlavním přínosem je ale vyjasnění vzájemných vztahů, jejichž propletenec připomíná mýtický gordický uzel. V první řadě se ukáže, nakolik má Sobotka pevnou pozici ve vlastní straně a zdali nebojuje předem ztracený boj. Pokud ho totiž vlastní strana nepodrží, odejde zavčasu a s hlavou vztyčenou. V tomto ohledu je zajímavá záliba, kterou najednou Andrej Babiš našel v osobě ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Zapomněl asi na nelichotivá slova, která na adresu Zaorálka Babiš pronesl na uniklé nahrávce.
Řekl, že ho kdykoliv pošle do míst, kam slunce nesvítí, že je to jedinec slabého ducha, který jen dvacet let kecá a nic nedělá. Pokud zapomněl i Zaorálek, stačí mu k premiérskému postu jediné. Zradit Sobotku. Stejný postup případně platí i pro další sociálně demokratické Sobotkovy spolustraníky. Pokračování vlády vedené jiným sociálním demokratem by se určitě dalo vysvětlit jak prezidentovi, tak občanům České republiky.
V jejich vlastním zájmu a zachování stability tak, jako opoziční smlouva na sklonku devadesátých let. Vysvětlovači by zcela jistě velkoryse přehlédli, že země je poměrně stabilizovaná. Také jsme se dozvěděli, jak je to s touhou Andreje Babiše zůstat u moci. Během jednoho dne stihl říct, že klidně odejde, aby o pár hodin později sdělil, že odejít nechce.
Vzduch se také pročišťuje v řadách parlamentní opozice. Z ní jediná, kdo rezolutně odmítá koalici s ANO, je TOP 09. Ostatní opoziční rádoby bojovníci proti ANO lavírují. Každopádně čím dříve budou volby, tím lépe. Ať voliči rozhodnou.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.