Mnozí naši politici a komentátoři sice Marine Le Penovou portrétují jako extrémistickou političku, ale jen těžko přitom mohou jako referenční rámec používat to, co je běžné u nás. Žijí totiž v zemi, jejíž již zvolený prezident si svými názory s Le Penovou v ničem nezadá, stejně jako si nezadal před časem s kandidátem rakouských Svobodných na prezidenta Norbertem Hoferem.

V českém parlamentu je na rozdíl od toho francouzského hned několik stran, které by mohly směle soutěžit s tím, co zaznívá z Národní fronty Le Penové, zatímco samotná Národní fronta má kvůli francouzskému volebnímu systému v parlamentu jen mizivé zastoupení. U nás můžeme jmenovat nejen Úsvit či Stranu přímé demokracie Tomia Okamury, ale i Občanskou demokratickou stranu, Komunistickou stranu Čech a Moravy nebo dokonce i některé politiky sociální demokracie.

Z jejich úst během vrcholu migrační krize zaznívala vyjádření, s nimiž by i Le Penová měla problém. Kupříkladu nápad lídra hnutí ANO Andreje Babiše postavit proti migrantům plot od Baltiku až po Jadran by se neodvážila veřejně vyslovit.

A zatímco Le Penová agituje za vystoupení Francie z eurozóny, o čemž by museli Francouzi rozhodnout v referendu, Babiš odmítá tam vůbec kdy vstoupit, a žádné referendum k tomu nepotřebuje, protože čeští politici napříč politickým spektrem s ním de facto souhlasí - navzdory skutečnosti, že naše země se v přístupové smlouvě schválené referendem už v roce 2003 euro zavázala přijmout.

Premiér Bohuslav Sobotka uvítal úspěch Emmanuela Macrona v prvním kole, ale zapomněl zmínit, že v zemi a straně, které Sobotka vede, by se kandidát, jako je Macron jen těžko našel. A pokud by se našel, rovnal by se jeho úspěch malému zázraku.

Jinými slovy: u nás je jen těžko představitelný prezidentský úspěch středového, v některých akcentech spíše levicového liberála s jasně proevropskými postoji, který se nechce proti migrantům opevňovat za národními hranicemi.

Když ČSSD v minulých prezidentských volbách nominovala levicového liberála Jiřího Dienstbiera, neměla nakonec ani dost odvahy se za něj plně postavit.

V nadcházejících prezidentských volbách prý podpoří toho, kdo dostane nejvíc hlasů ve vnitrostranickém referendu, což bude s pravděpodobností hraničící s jistotou Miloš Zeman, vedle něhož vypadá Le Penová, jak už bylo řečeno, jako docela umírněná (a nutno říci, že i mnohem levicovější) politička.