Volební účast přes 80 procent je jednou z hlavních příčin porážky extremisty Wilderse. Ten podle očekávání tvrdí, že druhé místo pro něj znamená vítězství. Ale není to tak. Počet nových poslaneckých mandátů Wildersovy strany v podstatě odpovídá zisku, kterého dosahoval posledních deset let. Pokud by někdo mohl sám sebe prohlásit za vítěze, jsou to nizozemští Zelení. Počet jejich mandátů se zečtyřnásobil.

Wildersovi také uškodil takzvaný „Trumpův efekt“. Stejně jako Trump i Wilders prohlašoval, že chce „vrátit Holandsko Holanďanům a učinit ho znovu velkým“. Místo účasti na předvolebních setkáních s voliči seděl doma a posílal krátké zprávy přes Twitter. Jenže to je k přípravě na vládnutí málo. Navíc Trump svým zmatečným výkonem funkce od začátku své vlády ukázal, jak moc se liší křiklounství a skutečná zodpovědnost.

Situace vyústila v komickou frašku. Po Trumpově vítězství se Wilders cítil povzbuzený, blahopřál do zámoří a přebíral Trumpovu dikci i hesla. Několik měsíců nato veřejně prohlašoval, že se k novému americkému prezidentovi nikdy nepřirovnával. Ale Nizozemci se tak báli opakování amatérismu svého místního Trumpa – Wilderse, že Wilderse nechali prohrát.

Dále je zřejmé, že je zásadní rozdíl mezi poukazováním na problémy a nabízením jejich řešení. Populisté mají sílu v tom, že často ukazují na různé nešvary. Zčásti oprávněně, zčásti k jejich prohlubování sami přispívají tím, že je svým křiklounstvím rozdmýchávají. Jedná se ale o věci, o kterých vědí všichni včetně existujících politiků. Ti je ale musí také uchopit. Poznání, kterého využil vítěz voleb liberál Mark Rutte.

Zdůraznil, že v zemi platí tolerance, ale tu musí projevovat všichni stejnou měrou, bez rozdílu. Například to znamená, že pokud je v naší kultuře přirozené pro ženy chodit v sukni, mají na to právo. Každý, kdo přijde, musí toto právo respektovat. To je rozdíl oproti paušálnímu odsuzování celých skupin lidí na základě víry nebo původu. Wilders zaséval nenávist – a nenávist také sklidil. Zatímco jiní politici jeli volit třeba na kole, on v pancéřované limuzíně.

Prohře nizozemských populistů pomohl také nesmyslný odpor Geerta Wilderse proti Evropské unii. Nizozemsko je jednou ze zakládajících zemí spolku. Voliči dali jasně najevo, že si uvědomují základní fakt, že jednotný blok půl miliardy Evropanů je silnější než každá země zvlášť. Musí být ale jednotnější a solidární. Jestliže například Turecko napadá Nizozemsko a Německo, musí ostatní země neochvějně stát za svými skutečnými spojenci.

Pro české politiky plyne poučení z nizozemských voleb, že pouhý negativní program a křik cestu k vítězství automaticky nedláždí. Ani snaha využívat přirozené lidské obavy a frustrace. Lze být zásadový, silný, a zároveň přitom odmítnout radikální rétoriku. Vysvětlit v zemi, jejíž ekonomika závisí na Německu a členství v Evropské unii, výhody spolku, by mělo být samozřejmé.

Pro české voliče je pak příkladem volební účast. Volby jsou skutečně svátkem demokracie a je potřeba k nim chodit. A mimochodem, pro vstup do poslanecké sněmovny stačí v Nizozemsku 0,67 procenta hlasů. Ne 5 procent jako u nás. Čím nižší hranice, tím větší demokracie. Je čas snížit hranici i u nás.